Deska týdne od Speedy Ortiz: Trumfy velké arkány

Při poslechu debutu massachusettského kvarteta Speedy Ortiz v duchu tleskám jeho frontwoman Sadie Dupuis, že opustila původní jednočlennou lo-fi podobu tohoto projektu a spojila se s dalšími třemi hudebníky. Výtečná plnokrevná kapela totiž dodává jejím skladbám mnohem víc než jen standardní doprovod standardních nástrojů, které často slouží jen jako zaměnitelné pozadí pro písničkáře u mikrofonu. Tříminutové pecky na regulérním debutu Speedy Ortiz doslova jiskří vynalézavou dynamikou, muzikanti s evidentním potěšením smáčí lahodné melodie v promyšlených nánosech křupavého zkreslení.

Vlivy kytarovek z konce 80. a větší části 90. let jsou tu nepřeslechnutelné, ba vlastně férově přiznané. Speedy Ortiz přitom mají k plagiátu hodně daleko. Jejich vlastní rukopis je na debut překvapivě vybroušený a zralý. Povědomé elementy ohýbají do originálních tvarů, jin výbušné syrovosti a jang křehkých, hladivých harmonií se doplňují v bez nadsázky perfektní rovnováze.

Sadieiny texty se vracejí do osamělých a zranitelných středoškolských let, ke vztahům, přátelstvím a nepřátelstvím, která zanechávají bolavé šrámy na citlivých duších pubescentů. Na moje gusto možná příliš sebelítostivá a snad až malicherná psychoterapie dospělé ženy, ale nimrání se ve stránkách adolescentních deníčků můžete brát i jako jednu z žánrových tradic rozháraného indie rocku.

Speedy Ortiz - Major Arcana |foto: Carpark Records

Ve stokrát vyloveném a znova napuštěném rybníku amerického kytarového bigbítu se dneska dá jen těžko nezavadit o odkaz Sonic Youth, Dinosaur Jr., Pixies a desítek dalších důležitých jmen. Desky jako Major Arcana ovšem čas od času dokládají, že dělat svěží a skutečně osobitý indie rock, který není pouhým bazarem kradeného zboží, je možná obtížné, ale naštěstí zdaleka ne nemožné.

Speedy Ortiz – Major Arcana (Carpark Records, 2013)