Deska týdne: Sam Smith na debutu nabízí jen umělé emoce

Dalším problémem BBC Sound of... je to, že místo skutečných inovátorů hledá spíše někoho, kdo prodlouží zaběhnuté žebříčkové trendy. Tyto paradoxy se spojují v osobě zpěváka Sama Smithe – laureáta BBC Sound of 2014 i ceny kritiků na Brits. Jeho velmi očekávané debutové album In The Lonely Hour je nakonec z velké části jen dalším produktem průmyslové mašinérie.

Sam Smith si zadělal na svoji slávu vokály na hitech klubových producentů Disclosure a Naughty Boy a jeho první oficiální singl Money on My Mind se také nesl v duchu propojování zastřeného soulového vokálu s elektronickou produkcí. Na albovém debutu se ale většinu času utápí v sacharidových soulových melodiích. Stylizace do role Adele v kalhotách je možná logická z hlediska komerčního vytěžení jeho potenciálu, ale žádný další smysl už nedává.

Snad za to může jeho věk a nezkušenost, ale místo zemitosti a životních dramat Adele či Amy Winehouse může Sam Smith nabídnout jen technicky dokonalý vokál. Bez uvěřitelných emocí většinu času sklouzává do pouhé pěvecké manýry, tak typické pro bílý soul.

Sam Smith – In The Lonely Hour |foto: Capitol Records

Od sladkobolných balad se posluchač dočká vysvobození jen v několika stopách – Life Support v produkci Two Inch Punch (napsal už zmíněnou Money on My Mind) naznačuje, jak mohla deska znít, kdyby měli všichni zúčastnění alespoň špetku odvahy. Místo toho je In The Lonely Hour jen upracovaným pokusem, jak navázat na brit-soulovou vlnu, který ale nefunguje ani v rovině umělecké zpovědi ani v rovině čistého popu.

Producenti, Universal i Sam Smith sám trochu zapomněli, že pokud jde o popové trendy, platí stejné pravidlo jako při hraní legendárních Space Invaders – nemířit tam, kde terč je zrovna teď, ale tam, kde za chvíli bude.

Hodnocení: 30 %
Sam Smith - In The Lonely Hour (Capitol Records, 2014)

Čtěte také