Deska týdne: Sleater-Kinney se vysmívají nostalgii

„Spalte naše idoly, pohřběte naše přátele,“ zpívají Corin Tucker a Carrie Brownstein v refrénu singlu Bury Our Friends. Byl to impulzivní krůček vstříc aktuální desce No Cities To Love, ke kterému se ve sklepě jedné z nich před dvěma lety odhodlaly. Když se v roce 2005 loučily albem The Woods, byly unavené z nekonečného kolotoče „deska, tour, deska, tour“, i přestože to na nahrávce nedaly v žádném případě znát. Chtěly se věnovat něčemu jinému – Tucker si odskočila do IT průmyslu, Brownstein zazářila se svým satirickým pořadem nebo pomáhala zpěvačce St. Vincent s debutem a bubenice Janet Weiss chvíli hrála v jiných kapelách. Po letech měly konečně tolik času, kolik jen potřebovaly – mohly si dovolit zkoušet jednu písničku dva týdny a pak ji klidně vyřadit.

Čtěte také: Přečtěte si také recenzi Jirky Špičáka: „Všechny potřebné atributy nadprůměrné kytarové desky tedy No Cities To Love splňuje – a když k tomu přidáme kultovní auru, která skupinu obklopuje a kterou formace svým nečekaným návratem ještě podpořila, vyjde nám deska, která fanoušky nadchne a ostatní rozhodně nemůže urazit.“

Idolům se Sleater-Kinney vždycky vysmívaly, když na severozápadě Spojených států v městečku Olympia pomáhaly budovat nezávislou hudební scénu. Své první nahrávky vydaly na labelu Kill Rock Stars, který už svým názvem odmítal bezhlavé uctívání rockových celebrit – a jejich „udělej ze mě titulek, chci být tučně“ ve skladbě Bury Our Friends zní dnes stejně naštvaně jako kdysi, byť už v naprosto odlišném kontextu. Dokázaly se ale také svézt na post-grungeové vlně a vykročit z undergroundu. Novinka není žádné ospalé přehrabávání starých desek a je vám to jasné už od prvních riffů úvodní Price Tag, kde si hudebnice známé levicovými postoji berou na mušku americký konzum.

Sleater-Kinney - No Cities To Love |foto: Sub Pop

Sleater-Kinney si ještě pamatují, když indie rock opravdu nebyl na prodej a v garážích revoltoval proti dominantní podobě rockové muziky. To nejlepší z této doby přenáší i na No Cities To Love. Oproti předchozí desce vsadily víc na silné melodie, nechybí ale ani punkový rachot nebo upřímná zpověď někoho, kdo se nenechal semlít hudebním průmyslem. Trojka, která dokázala, že kytary nejsou jenom pro kluky, nám teď ukázala, jak se dělá comeback.

Hodnocení: 80 %Sleater-Kinney – No Cities To Love (Sub Pop, 2015), 32 min.