Deska týdne: These New Puritans dorazili do nebe
Hrozivé hromobití japonských bubnů Taiko bylo zásadním poznávacím znamením předchozí desky Hidden, kterou These New Puritans vydali v roce 2010. Poznávací znamení novinky Field of Reeds je ale jiné – kdyby v ní bubny Taiko zazněly třeba jenom jednou, rozpadla by se jako člun, který v bouřce narazí na kus skály. Natolik je křehká.
Podle zpěváka a skladatele Jacka Barnetta byla prý na první desce velká mezera mezi ním a samotnou hudbou, na zmíněné nahrávce Hidden se ona propast začala zmenšovat a na Field of Reeds už je se svou hudbou definitivně propojený a organicky srostlý.
Na první poslech se to nezdá – Field of Reeds je deska, na které komplikovaným způsobem meandrují dechové nástroje, Barnettův hlas se potápí do sboru a sbor zase zpátky do klavíru. Přesto deska nezní prvoplánově. Barnett se totiž vyhnul postupu, který je pro standardní indie rockové kapely běžný – ty totiž nejdříve složí jednoduché písně a orchestrální aranže je pouze nevinně obkreslují.
Field of Reeds jde opačným směrem – orchestrální pasáže vznikly jako první, jsou udusanou hlínou, na které stavba celé desky pomalu vyrostla. Nutno dodat, že ono udusání není nikdy dokonalé. Na albu slyšíme nádechy jednotlivých hráčů, které nás znovu dokola ujišťují, že je Field of Reeds živoucí organismus. Nedokonalost je to, co album posouvá kupředu.
Pro perfekcionistu Jacka Barnetta je to nezvyklý postup. Profesionálním hudebníkům, kteří si mysleli, že práce pro popovou kapelu pro ně bude běžnou rutinou, velmi rychle naznačil, že se zmýlili. „Nerad lidi štvu. Někdy to ale člověk musí udělat.“ Vše pro dobro výsledku. Když potřebovali These New Puritans natočit zvuk rozbíjející se sklenice, prostě ji rozbili. I přes zákaz majitele studia a navzdory faktu, že střepy nacházeli po celém studiu ještě čtrnáct dní po destruktivním aktu.
Když si Barnett vymyslel, že potřebuje zvuk jestřába máchajícího křídly, šel se sehnat jestřáb. Natáčení s ním trvalo čtyři hodiny, a to hlavně proto, že se jestřábovi nelíbil studiový technik a neustále na něj útočil. Přesto přese všechno není Field of Reeds pouhým samoúčelným zhudebněním tužeb muzikantského perfekcionisty. Naopak – i díky nové člence kapely, portugalské zpěvačce Elise Rodrigues, je album velmi intimní. Tak intimní, že připomíná vnitřní cestu člověka, který hledá sám sebe.
Téhle interpretaci může napovídat i název alba. Field of Reeds, tedy rákosové pole, je ve staroegyptské mytologii ekvivalentem křesťanského nebe – vládne v něm bůh plodnosti a úrody Osiris a dostanou se do něj jenom ty duše, které jsou stejně lehké jako pírko bohyně Maat. Cesta do rákosových polí není jednoduchá – These New Puritans tak ale pojmenovali poslední skladbu desky. Je to možná znamení, že jejich cesta skončila úspěšně. Vymanili se z okovů, které jim přiřkli hudební publicisté v minulých letech, a natočili desku, která svou osobitostí nemá letos obdoby.
These New Puritans – Field of Reeds (Infectious Music 2013)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
