Deska týdne: Washed Out mizí do paralelních světů

Jirka Špičák nedávno ve svém pořadu Meotar propagoval novinku kapely Exitmusic. Trefně poznamenal, že se s chillwaveovou vlnou vyrojila na scéně další početná skupina muzikantů, kteří svojí tvorbou opouští zkaženou přítomnost směrem k ideálním, vysněným světům. Jednočlenný projekt Washed Out před dvěma roky svou debutovou deskou Within and Without stanul v čele chillwaveové kohorty a v letošním roce se pokusil zpomalené, narkoticky vláčné tsunami postrčit kupředu následovníkem, stylově nazvaným Paracosm.

Ernest Greene, který za Washed Out stojí, v promo materiálech nové desky Paracosm prohlašuje, že jeho album je jiné než do nebe vychvalovaný debut – úhelný kámen chillwaveu. Po hudební stránce se opravdu dočkáme řady změn. Autor přestal používat jednoduché softwareové nástroje a začal s letititými analogovými synťáky od Mellotronu až po Optigan. Vedle toho z jeho hudby často zazní kytary všeho druhu, basa, živé bicí... Zásadní ingredience, kolem které se doposavad točilo vše podstatné, to znamená eskapismus v lyrické i hudební rovině, ale zůstal na svém místě. Ernest poslední dva roky vyměnil velkoměstské předměstí Atlanty za rurální venkov rodné Georgie, který autorovu podvědomému zklidnění automaticky nahrál.

Úspěch debutu Washed Out poskytl Ernestu Greenovi nejen možnost pohodlnějšího bydlení, ale také více než půl roku klidného skládání bez existenčních nejistot. Každodenní experimentování v domácím studiu s manželkou Blair (tu najdeme i v doprovodné kapele) přispělo k barevnosti celé kolekce. Akustické nástroje se přirozeně proplétají s analogovou polevou a bezproblémovost Paracosm připomene letošní statement Daft Punk, který ale někdo ve vinylové podobě pustil na nižší počet otáčet. Slunná, náladou maximálně uvolněná nahrávka plná melotronových smyčců a zasněných vokálů znovu maluje na zeď utopické vize, kterým se ale pro jejich dětskou naivitu nikdo nesměje.

Washed Out – Paracosm |foto: Sub Pop

Naopak, posluchač se nechá brzy přesvědčit, že „vše, co potřebuje, je jednoduchý život, který dokáže vymazat svět kolem nás,“ jak Ernest káže v Great Escape. V každé písni si můžete najít odkazy především do podobně zasněných devadesátek. Jak na orloji se střídají Slowdive, The Avalanches, Kid Loco, Caribou v dobách, kdy si říkal ještě Manitoba, No-Man, M83 nebo největší snivec osmdesátých let – Bryan Ferry.

Paracosm letošních Washed Out je jednoduchým labyrintem, ve kterém se zorientujete během pár minut. Místo toho, abyste ale nervózně koukali po dalších horizontech, se spokojeně rozvalíte do lenošky a klidně i opakovaně se necháte unášet nakažlivě zasněnými vizemi bývalého knihovníka z amerického středozápadu. A letošní parné léto účinky novinky pouze násobí.

Washed Out – Paracosm (Sub Pop, 2013)