Deska týdne: Youth Lagoon
Obal desky Wondrous Bughouse připomíná intuitivní obrazy Adolfa Wölfliho, malíře trpícího halucinacemi, který celé svoje dílo vytvořil v ústavu pro duševně choré. Trevor Powers, který stojí za projektem Youth Lagoon, je na tom pochopitelně psychicky o něco lépe než Wölfli, tematiku zkoumání lidského nitra mají ale společnou. Jeho druhé album je naší Deskou týdne.
V roce 2010, kdy začal Trevor Powers z Boise v americkém Idahu tvořit pod nickem Youth Lagoon, mu bylo pouhých dvaadvacet let. Jeho první posmutněle introspektivní skladby prý vznikaly v přestávkách mezi univerzitními přednáškami, a jejich hypnotické náladě odpovídal i nahrávací proces – materiál na debut The Year of Hibernation vznikal v soukromí Powersovy ložnice, kuchyně a garáže během zimních prázdnin. Přečtěte si celou historii Youth Lagoon od Roberta Candry.
„Powers sám říká, že východiska desky mají podobu nepohody nebo rozladění, výsledná hudba je ale vzdálená jakémukoliv sebezpytování nebo analytickým ponorům. Desítka skladeb spíše předkládá lidskou duši jako krajinu s horizontem, za který nelze dohlédnout. Nahrávku je možné chápat jako zrcadlení nálad nebo asociační hru, v extrémním případě pak také jako poctu imaginaci, která se v těch správných rukou může změnit v protilék na stereotypnost života. Přestože totiž Wondrous Bughouse operuje především s popovými motivy, album se velmi přirozeným způsobem vyhýbá šablonám, tedy prvkům, které jsou pro pop určující. Deska je jako meandrující řeka, která sice člověka nakonec dopraví do vytouženého cíle, cesta k němu je ale prošpikována překvapeními," říká o desce Jiří Špičák. Přečtěte si celou recenzi.
„Popová forma odkazuje v podání Youth Lagoon snad nejvýrazněji do šedesátkové psychedelie – skladby na Wondrous Bughouse, zejména Pelican Man, znějí jakoby vytažené na denní světlo odkudsi z půdy a potažené patinou z rané tvorby Pink Floyd ještě se Sydem Barrettem; na rozdíl od něj má však Powers svůj hudební trip pevně pod kontrolou. Vrstvitě poskládané perkuse, opakující se motiv rozladěné zvonkohry či táhlé shoegazeové riffy (jako v singlu Mute) tentokrát vystupují oproti debutu do popředí; více prostoru dostává i stále zastřený a místy zefektovaný Powersův hlas, který místy připomene třeba niterný projev Bradforda Coxe v jeho sólo projektu Atlas Sound,“ doplňuje Honza Bárta. Přečtěte si celou recenzi.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
