Diablo IV je jako pytlík chipsů. Jak ho jednou otevřete, nedá se přestat

Diablo se v herním světě stalo takovým fenoménem, že dokonce dalo název celému svébytnému žánru – diablovkami nazýváme akční RPG viděné obvykle z izometrického pohledu, jejichž hlavní náplní je hon za nejlepšími kousky výbavy padající z nekonečných hord rozmanitých nepřátel. Na Diablo IV se po třetím díle čekalo dlouhých 11 let a pro mnohé hráče a hráčky bylo jeho červnové vydání skutečným svátkem.

Anna Vošálíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Stejně tak i pro Annu – Diablo je pro ni skutečným kvintesenciálním herním zážitkem v celé své kráse. Čtvrtý díl se podle ní od předchozích moc neliší, ale je to tak dobře, protože by od něj nějaké razantní změny ani nechtěla a podobně jako většina skalních fanoušků si nějakou žánrovou transformaci ani neumí dost dobře představit. Osazenstvo Questu se tak nevyhnulo přirovnání k pověstnému balení brambůrků, který vás už prvním ochutnáním zaháčkuje až do toho posledního.

Diablo IV ve svém otevřeném světě nabízí pětici hratelných postav, přičemž další hru patrně rozšíří v příštích letech coby dodatečný obsah. Agresivní monetizace rychlejšího postupu známá z mobilního spin-offu Immortal se čtvrtému dílu vyhnula, neobešlo se ale bez obchodu se zbožím za reálné peníze, jehož funkce je zatím pouze kosmetická. Jako hra coby služba se ale může a pravděpodobně i bude postupem času měnit a jeho stávající podoba tak rozhodně není finální.

Čím si Annu získalo Diablo III, až si ho nechala vytetovat? Jak moc přítomné a invazivní jsou v Diablu IV multiplayerové prvky? Poslechněte si celý díl Questu o Diablu.