Diagnóza F o mimořádně nadaných: Ani vysoká inteligence neochrání před duševní poruchou

3. červenec 2017
nástěnka

Téma nadaných lidí u nás není neznámé. Ještě nedávno se však o nich mluvilo spíše jen v kontextu jejich mimořádného nadání. Moniku Stehlíkovou však víc zajímá jejich osobnost. S nadanými lidmi pracuje ve své terapeutické praxi a věnovala jim i nedávnou publikaci Život s vysokou inteligencí.

Jedna z definic, kterými lze popsat lidi s mimořádným nadáním, hovoří o IQ nad 130, ovšem to samo o sobě nestačí. „Svou roli hrají i osobnostní rysy a odlišné fungování mozku, jiný způsob vnímání, jiný způsob přemýšlení,“ vysvětluje v rozhovoru Diagnózy F terapeutka Monika Stehlíková. Dítě s mimořádným nadáním lze podle ní poznat prakticky už v porodnici. „Ten jeho pohled je takový prozíravý, jakoby jasnozřivý, a ten rodič si řekne – to dítě prostě ví,“ dodává Stehlíková.

Někteří rodiče se obávají, že se jejich mimořádně nadané dítě bude v období dětství nudit, a některé se skutečně nudí. Přeskakují tak různá období cucání, olizování a lezení, po prvním roce věku mohou začít poměrně dobře mluvit, aniž by nějak výrazněji žvatlaly, začínají také dřív číst. Nabízí se otázka, do jaké míry mohou takový vývoj dítěte ovlivnit přespříliš ambiciózní rodiče, ovšem ani ti podle Stehlíkové nejsou schopni natolik urychlit rozvoj jednotlivých schopností a dovedností, pokud to dítě nemá vrozené.

Mimořádné nadání však nepřináší jeho nositelům jen zisky. V průběhu života, zejména pak ve školním věku, se mohou setkávat s nepochopením většinové společnosti, nebo dokonce se šikanou, protože jsou prostě „jiní“. Přemýšlí jinak, vnímají věci jinak, jinak reagují, což může okolní lidi popuzovat.

O geniálních lidech se mluví někdy také v souvislosti s jejich selháváním v běžném, praktickém životě. „U dětí je to někdy znát více, proto je důležité, aby rodina i škola podpořily ty aspekty vývoje dítěte, v nichž na tom dítě není úplně nejlépe. V dospělosti se to pak většinou už srovná,“ dodává Stehlíková. I přesto je třeba u obzvláště nadaných lidí dbát na rozvoj osobnosti jako komplexu a nezaměřovat se jen na některé její části. „I když má člověk třeba IQ 160 a několik mimořádných talentů, ale osobnostně není v pohodě, tak s tím nic nezmůže a upadne do deprese, do úzkostí, uzavře se před světem a nikdo z toho nic nemá. Ani ten talentovaný, ani ten svět,“ říká Stehlíková.

dítě

Poslechněte si Diagnózu F o mimořádně talentovaných lidech a dozvíte se třeba to, jaké duševní poruchy se s mimořádným talentem mohou pojit, jaký vliv na naše nadání a jeho rozvoj má náš sociální status a také jak snadné je dostat psychiatrickou nálepku jen proto, že jste „trochu chytřejší“.

Další články autora