Diagnóza F: Sebepoškozování

26. duben 2012
Sebepoškozování

Sebepoškozování jako takové není samostatná diagnóza, nicméně je součástí řady jiných duševních nemocí. Někdy se o něm hovoří jako o anorexii poslední doby. Nejtypičtějším způsobem, kterým si lidé ubližují, je řezání.

Ačkoliv se o sebepoškozování začalo mluvit v zejména v souvislosti s „emo“ mládeží a nejčastěji se skutečně vyskytuje u dospívajících, může přetrvávat i do dospělého věku. Může mít rozličnou podobu, od řezání, pálení, bodání, po zanedbávání péče o sebe, nedodržování vhodné léčby, hladovění. Cílem sebepoškozování zpravidla není smrt, ale okamžité uvolnění. Sebepoškozování je často voláním o pomoc.

O sebepoškozování v dětství, dospívání i dospělosti byla poslední dubnová Diagnóza F s psycholožkou, PhDr. Alenou Řehulovou z Pediatrické kliniky 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakultní nemocnice v Motole.

PhDr. Alena Řehulová, vystudovala psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Ve své diplomové a následně i rigorózní práci se věnovala tématu záměrného sebepoškozování u dospívajících ve vztahu k jejich rodinám. Význam práce byl oceněn prvním místem ceny udělované Nadací prof. Zdeňka Matějčka za rok 2010.

Odkazy:
PhDr. Alena Řehulová
Pediatrická klinika, 2. LF UK a FN v Motole