Dlouhé dny na lešení. O dobrých a špatných rekonstrukcích hradů s architektem Václavem Girsou
Hrady a zámky jsou oblíbené kulisy českých prázdnin. Za socialismu se často rekonstruovaly tak, že se do nich „nalilo hodně betonu“. Jak se to dělá dnes?
Švihov, Bezděz, Lipnice, Grabštejn, Frýdlant, Český Krumlov… architekt Václav Girsa projektoval jejich rekonstrukce a strávil tam spoustu dní na lešení – například Bezděz se rekonstruoval třicet let. „Jde to nesmírně pomalu,“ říká a popisuje, jak se zachraňují středověké omítky nebo ladí barva fasády.
Ne všude se ale postupovalo citlivě. Za socialismu se často provádělo takzvané statické zajištění: „To se dělalo tak, že se do těch objektů nalilo hodně betonu a v podstatě se poničily,“ vysvětluje.
Dnes jdou do obnovy hradů a zámků miliony z Evropské unie, i to ale může být paradoxně problém. Podle Girsy to vede k příliš velkým zásahům. „Začíná se mluvit o tom, že velké investice jsou riziko pro kulturní hodnotu památek,“ upozorňuje odborník. Jako příklad dává obnovu na hradě Helfštýně. To je ovšem uznávaná rekonstrukce, která získala Českou cenu za architekturu (a mluvili jsme o ní v minulosti i v Bourání). Názory pro i proti úpravám na Helfšýtně uslyšíte v rozhovoru.
Dostali jsme se také ke vzpomínkové knize Václava Girsy Postižen pamětí: „Jsem ve věku, kdy by stálo za to zaznamenat věci, které si mladá generace nepamatuje,“ říká architekt.
Co všechno by chtěl Girsa mladším lidem říct? A jaká je jeho nejstarší vzpomínka? Poslechněte si Bourání s bonusovými tipy na dobře rekonstruované hrady, kam se můžete vypravit!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
