Do Karlína a Holešovic ano. Do centra ne. Jak se Praha popasuje se sdílenými koloběžkami?

Po rovince pádím bez helmy bezmála třicetikilometrovou rychlostí. Výhodou je, že se s koloběžkou dostanu prakticky všude. Což s sebou nese ale taky značná rizika. Vůbec mi totiž nedochází, že nemám co dělat v protisměru, i když se na silnici vejdu. A už vůbec bych neměl jezdit mezi lidmi po chodníku. Ona je to ale, zdá se, nejbezpečnější cesta. Žádná cyklostezka tady není, blinkry elektrokoloběžka nemá, a kdybych ukázal rukou svůj směr jízdy, tak z ní prostě spadnu.

„Osoba, která jede na této koloběžce, je považována za cyklistu, a nemá proto na chodníku co dělat,“ upozorňuje mluvčí pražské městské policie Jan Čihák. Pravidla pro sdílené koloběžky jsou podle jeho slov stejná jako pro jízdní kola. Za jízdu po chodníku mi prý hrozí až dvoutisícová pokuta. Právě kvůli tomuto chování přichází na pražský magistrát čím dál víc podnětů od občanů.

„Je to něco, co do města zničehonic přijde, a buď to sem zapadne, nebo ne. Infrastruktura Prahy s tím nepočítá. Tady se počítá s chodci, počítá se s auty, s cyklisty už méně, a protože jsou tato vozítka jízdním kolům podobná, tak sem moc zatím nezapadají. Nefunguje to dobře,“ myslí si Vratislav Filler|foto: Michaela Danelová,iROZHLAS.cz

„Uživatelé mají někdy trochu výraznější pocit, že mohou jezdit po chodníku. A stejně tak mají pocit, že mohou tyto koloběžky na chodník taky odkládat. Tam jsou ale pak překážkou chodcům,“ říká mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman.

Otázkou tedy ale zůstává, kde by lidé měli koloběžky parkovat. Na to odpovídá manažer společnosti Lime, která v Praze koloběžky rozmístila, Ondřej Široký. „Hlavně by je měli nechávat tak, ať nikomu nepřekáží. Třeba u značek, u stromů a tak dále. Ale úplně nejlepší je samozřejmě nechávat tu koloběžku na místech, která jsou k tomu určená. To jsou cyklostojany.“

Ne všude je ale v metropoli takových stojanů dostatek. Právě kvůli tomu, že lidé nechávali koloběžky na chodnících a v ulicích, je dočasně na svém území zakázala Praha 2. Nově se proti sdíleným koloběžkám ohradila i první městská část.

„Mně docela vadí,“ říká mladík na Letné. „Už mě párkrát málem srazily.“|foto: Miloslav Hamřík

„Je to něco, co do města zničehonic přijde, a buď to sem zapadne, nebo ne. Infrastruktura Prahy s tím nepočítá. Tady se počítá s chodci, počítá se s auty, s cyklisty už méně, a protože jsou tato vozítka jízdním kolům podobná, tak sem moc zatím nezapadají. Nefunguje to dobře,“ myslí si Vratislav Filler ze spolku Auto*Mat.

„Když se podíváme do čtvrtí typu Karlín nebo Holešovice, tak tam by mohly fungovat v podstatě skoro hned. Třeba Karlín má cykloobousměrky, je tam všude asfalt, možná ještě někdy chybí stojany na kola. V podobných městských částech by to mohlo fungovat bez větších problémů. To centrum a kopcovité části jsou pro koloběžky divočejším prostředím. Tam jsou hůř ovladatelné. Je to i dlažbou,“ dodává Filler.

Ke sdíleným koloběžkám mají rozporuplný vztah i samotní Pražané. Ptali jsme se jich, jestli jim vozítka vadí. „Moc ne. Mně spíš vadily segwaye, ty byly hrozný. Ale ty koloběžky jsou v pohodě, ty mi nevadí vůbec,“ odpovídá v parku asi pětatřicetiletý muž. „Nevadí mi. Když nestojí někde, kde je to nebezpečné, tak ne,“ souhlasí čtyřicetiletá žena. „Mně docela vadí,“ říká mladík na Letné. „Už mě párkrát málem srazily.“