Domácí média zkreslují informace o migrantech. Kontroverze lépe prodává a atraktivnější jsou témata vzbuzující emoce, říká sociolog Pospěch

Děti v řeckém uprchlickém táboře Idomeni, rok 2016
Děti v řeckém uprchlickém táboře Idomeni, rok 2016

Jak se v tuzemském zpravodajství informuje o migrační krizi? Tři roky po její kulminaci jde o téma vysoce zpolitizované a hlavní deníky podávají značně zkreslený obraz lidí, kteří k nám do Evropy přichází. Zhruba tak by se dal shrnout výzkum vypracovaný Masarykovou univerzitou v Brně. Ten si objednala organizace Člověk v tísni, pro kterou je migrace jedno z klíčových témat. Proč ale potřebujeme vědět, jak o uprchlících a jejich osudech informují česká média?

Adéla Jurečková z organizace Člověk v tísni

„Jsme přesvědčeni, že čím lepší je informovanost veřejnosti o migrantech, o jejich životě a problémech, které řeší, tak tím lépe se mohou do společnosti integrovat,“ vysvětluje Adéla Jurečková z projektu Varianty, zabývajícího se tématem migrace dlouhodobě. „Integrace neznamená jen, že se snaží naučit česky a najít si práci, ale i to, že je naše společnost nějakým způsobem přijímá a něco o nich ví. Nás zajímalo, jestli se média posunula k nějakému realističtějšímu obrazu migrace,“ popisuje důvody, které za novou studií stály.

Na Masarykově univerzitě ji vypracoval tým vedený sociologem Pavlem Pospěchem. „Pokrytí jsme sledovali v klíčových tištěných a online médiích – jak to dlouhodobé od roku 2015, tak i krátkodobé v období před loňskými volbami 2018. Téma migrace totiž v médiích velice citlivě reaguje na volby.“

Jako hlavní posun od dřívějšího masivního mediálního pokrytí vidí Pospěch posun tématu od lidí k politice. „Konkrétní uprchlíci, na které se dříve zpravodajství zaměřovalo, ze zpráv zmizeli a nahradila je migrace jako politické téma. Bavili jsme se i s novináři a vyplynulo, že téma cizinců v Česku podle nich čtenáře moc nezajímá. Není s ním spojená taková kontroverze a v médiích se tím pádem hůře prodává. Atraktivnější jsou témata vzbuzující emoce.“

Uprchlický tábor Idomeni, Řecko, 2016

Studie zkoumala nejenom textový obsah, ale také fotografie, ať už reportážní, nebo ilustrační. Právě ty utváří často mylný dojem o uprchlictví jako takovém. „Fotografie mají kolikrát daleko větší sílu než text samotný. My se zaměřovali na fotografie u online zpravodajství a ukázalo se, že z největší části byly zobrazovány skupiny nad patnáct osob. Zároveň se jednalo převážně o muže, takže se tím přenášela informace, že migranti, kteří k nám přichází, jsou muži přicházející ve velkých skupinách.“

Lidé v řeckém uprchlickém táboře Idomeni, rok 2016

Chybí také snímky vykreslující místa, odkud migranti utíkají. Pospěch chápe, že z konfliktních oblastí se fotografie získávají obtížněji. „Ve čtenáři to vyvolává dojem, že migraci chybí motiv. Proč se ti lidé vůbec dávají do pohybu, to použité fotografie nesdělují.“ Obecně také chybí informace o integraci migrantů například v sousedním Německu. Odtud totiž česká média přináší převážně zprávy o problémech – a zbytek obrazu vynechávají. „Překvapilo nás, jak hodně velký nepoměr to je,“ přiznává Jurečková. „Může to být určitá škodolibost a možnost ukázat prstem, že my Češi jsme to věděli líp, že se integrace nebude dařit. Přitom se daří spousta věcí, jenom my se o nich nedoslýcháme.“

V čem se liší mediální pokrytí migrace u nás a na Slovensku? Poslechněte si celý rozhovor s Adélou Jurečkovou a Pavlem Pospěchem

Dítě v řeckém uprchlickém táboře Idomeni, rok 2016
Spustit audio

Související