Dominik Gajarský: Prolínám hudbu a výtvarné umění

„Vždycky jsem měl respekt ke klasickým přístupům, jako je sochařství nebo malba. Jako všichni studenti uměleckých škol jsem si je i vyzkoušel, ale nakonec jsem zůstal u médií, jako je fotografie, video nebo film. Mimo jiné mi vyhovuje i to, že nejsem odkázaný na žádný velký ateliér a mohu s takovými médii pracovat doma,“ odpovídá Dominik Gajarský na otázku, jaký přístup nebo jaké médium je mu v dnešní záplavě možností uměleckého vyjádření nejbližší.

Fotografie, film, ale i psané slovo jsou hojně zastoupeny právě i na Dominikově aktuální výstavě Carausius morosus, která probíhá do 20. března v Galerii hlavního města Prahy, konkrétně v domě U Zlatého prstenu.

Čtěte také

Kromě výtvarného umění se Dominik věnuje elektronické hudbě, a to pod hlavičkou sólového projektu Slowmotiondancer. Protože ho hudba baví, věnuje se nahrávání kontinuálně a pracuje nejen na nových skladbách, ale i na novém formátu živého hraní. Dřív prý míval pocit, že by se měl rozhodnout buď pro cestu výtvarného umělce, nebo hudebníka. Dneska už to vnímá tak, že se oboje dá spojit, a nevidí rozdíl v tom, když promýšlí nějaký koncept pro výtvarnou nebo hudební práci, protože se v jeho práci obě věci prolínají.

Oživit se spolu s Romanem Štětinou chystají i momentálně hibernující projekt Palermo. Novou desku by ale chtěli natočit jinak než první album. To podle Dominikových slov vznikalo jakýmsi korespondenčním způsobem, kdy každý nahrál kousek a pak si hudbu mezi sebou na dálku posílali. Teď by se prý raději zavřeli dohromady ve zkušebně, společně zkoušeli různé nápady a třeba nahráli něco naživo. Žádné konkrétní datum dokončení alba si ale rozhodně nestanovili a na desku nijak pospíchat nechtějí.