Domov byl pro queer lidi jediné svobodné prostředí, říká historik umění Ladislav Jackson

„Zajímalo mě, jakým způsobem se queer lidé vztahovali ke svým domovům. Vychází to z přesvědčení, že byli po celé 20. století znevýhodněni a neměli bezpečné prostředí jako heterosexuální většina. Tudíž jejich domovy pro ně byly daleko důležitější, protože to byly často jediné prostory, kde se mohli svobodně vyjádřit,“ říká. Zkoumal proto interiéry některých známých osobností: Miloše Havla, Jana Zrzavého, Ladislava Fuchse a Toyen.

Píše o tom v knize Obrazy jiné touhy. Do studia ovšem přinesl více knih. Další se jmenuje Jan Kotěra: Mýtus architekta. S kolegy a kolegyněmi (podíleli se na ní Helena Čapková, Jan Galeta, Vendula Hnídková, Miroslav Pavel, Filip Šenk, Jana Sklenářová Teichmnová, Ladislav Zikmund-Lender, Markéta Žáčková) zkoumají dílo a život Jana Kotěry, který je považován za zakladatele moderní architektury u nás. To je ale podle Jacksona tak trochu mýtus, který se aspoň částečně snaží zbořit.

Kniha o Janu Kotěrovi nyní vychází i v angličtině (Jan Kotěra: Czech Architecture in Context). Brzy vyjde kniha o inženýru Jaroslavu Polívkovi, který spolupracoval s americkým architektem Frankem Lloydem Wrightem. Co ho zajímá na tvůrcích, kteří žili před sto a více lety? „Oni na rozdíl od nás věřili, že vytvářejí lepší budoucnost,“ říká. Co dalšího ho fascinuje na moderní epoše a proč je dobře, že už skončila?

Jako malý našel ve skladu v Muzeu východních Čech v Hradci Králové původní lampy od Jana Kotěry. „To byl můj první kotěrovský objev,“ směje se Ladislav Jackson. Od té doby ho slavný architekt provází.