Dystopie, kam se podíváš. Temné vize budoucnosti bude muset vystřídat naděje, myslí si Kamil Fila

„Od 60. let, kdy tady panovala revoluční nálada a představa, že se společnost může výrazně proměnit, přichází po velkém zklamání dystopie,“ myslí si Fila. „A ty dystopie v podstatě odpovídají tomu, jak to popisuje Mark Fisher ve své knize Kapitalistický realismus, kdy vlastně říká – ‚my si neumíme představit nic než kapitalismus nebo konec světa‘. K tomu beztak směřujeme, protože je stále víc ekologických katastrof, válek, hladomorů a tak dále. Nerad dělám tu nálepku, ale v nějaké podobě dystopie skutečně jsou výrazný žánr pozdního kapitalismu, který cítí, že je v krizi, možná by se mohl nebo nemusel obměnit.“

Nepřichází s tak velkou produkcí literárních dystopií ale také jejich inflace? Podle Kamila Fily rozhodně ano – a nejvíc na to trpí žánr young adult. A nemůže nás přehršel dystopií vlastně paradoxně znecitlivět? „Kvůli tomu jsem to celé začal psát, protože jsem zjistil, že koukám čím dál víc na filmy tohohle typu. Uvědomil jsem si, jak je úmorné, že se to pořád opakuje. Nemožnost reálné naděje, to mi na tom asi vadí nejvíc,“ říká Fila. „Během deseti, dvaceti let se to musí proměnit. Na spisovatelích a scenáristech visí úkol představovat si jiné vize budoucnosti.“

Kdy se přejíme temných obrazů budoucnosti? Kdo napsal nejdivnější dystopii? A proč 1984 dystopie není? Poslechněte si Liberaturu s Kamilem Filou.