Elektro Guzzi: Náš jediný kazetový release se vyprodal za dva dny

29. duben 2015

Vídeňské trio Elektro Guzzi funguje na scéně už přes deset let. Ve složení kytara, baskytara a bicí hraje čistě taneční klubovou produkci, která by se dala nazvat akustickým elektrem nebo technem. Před jejich pondělním vystoupením na plzeňském Radio Wave Stimul Festivalu odpovídal na otázky kytarista Bernhard Hammer.

Coby trio fungujete už přes deset let, jak moc se vaše živé hraní za tu jednu dekádu změnilo? Improvizujete víc, nebo se naopak víc držíte určitého schématu?
Na začátku byla naše vystoupení prakticky stoprocentní improvizací. To byl ostatně i hlavní důvod, proč Elektro Guzzi vznikli, abychom hráli improvizované akustické techno. Tak to celé začalo. Ale zhruba posledních pět let jsme trochu změnili náš přístup a začali jsme víc pracovat na konkrétních skladbách a teď jsou naše vystoupení improvizovaná daleko méně. Máme v podstatě fixní setlist, kterého se držíme, ale skladby samotné nemají úplně pevnou strukturu. Nevíme, jak dlouho bude ta která ve skutečnosti trvat, a jednotlivé přechody mezi nimi jsou pořád improvizací.

Jak vlastně vznikají vaše skladby, které se pak objevují na deskách? Skládáte jen ve studiu, nebo základy některých z nich mají původ i ve vašich živých vystoupeních?
To se liší v podstatě skladbu od skladby. Někdy se stane, že na pódiu vznikne něco nového, protože třeba zapomenu na nějakou pasáž, nebo se objeví nějaký nový motiv z improvizace během přechodu od jednoho tracku ke druhému. A když se nám to líbí, tak samozřejmě později ve studiu zkoušíme s tím motivem pracovat dál. Většina našich alb ale vzniká ve studiu tak, že improvizujeme, všechno si nahráváme a pak při zpětném poslechu vybereme konkrétní momenty, se kterými začneme pracovat hlouběji a nabalujeme na ně další vrstvy.

Na pódiu žádné laptopy nepoužíváte, ale ve studiu, předpokládám, ano. Neláká vás někdy zkusit experimentovat s počítači i při koncertech?
Myslím, že nikdy nebudeme mít na pódiu laptopy, ale naši nástrojovou sestavu pořád obohacujeme a obměňujeme o různé hardwarové vychytávky, pedály, ekvalizéry nebo efekty. Například Bernhard teď hodně experimentuje s perkusivními syntezátory a snaží se teď s nimi propojit své bicí. Celkově hodně pracujeme s analogovými sekvencery, takže se pořád snažíme obohacovat a zlepšovat náš zvuk. Ale co je pro nás důležité, je fakt, že můžeme všechno snadno kontrolovat, protože když máš počítač, potřebuješ obě ruce a sledovat ještě monitor a klikat myší a tohle všechno tě ve své podstatě ruší od soustředění se na samotnou hudbu, takže i proto u nás vždycky bude na prvním místě hardware. Není to žádné dogma, že bychom hráli opravdu pouze na kytaru, basu a bicí, ale snažíme se zvuk těch tří nástrojů obohacovat různými sekvencery, syntezátory a dalšími vychytávkami, které obohatí výsledný zvuk, ale pořád to ve výsledku bude stoprocentně živé hraní.

03266381.jpeg

Vaše hudba je hybrid mezi taneční a řekněme kytarovou, co se týče nástrojového složení. Co za hudbu posloucháte vy sami?
Já sám poslouchám hodně různé hudby. Pořád vede techno, které miluju, taky občas hraju jako DJ, takže je dobré mít i přehled o tom, co aktuálně vychází, ale poslouchám i hodně experimentální elektroniky, noisu, ale třeba i písničkáře. Všichni tři máme taky rádi i africkou hudbu, brazilskou hudbu, rozhodně se nesoustředíme jenom na jeden žánr, ale jsme otevření všemu.

Dva roky zpátky jste vydali jeden release dokonce i na kazetě, což jde trošku proti filozofii taneční produkce, nebo se pletu? Co vás k tomu vedlo?
S tou kazetou se to stalo tak, že se nám ozval člověk z britského kazetového labelu The Tapeworm, jestli pro ně nechceme nahrát exkluzivní materiál, který by vydali právě na kazetě. Pro nás to bylo zajímavé ani ne tak z hlediska kazety jako média, ale daleko víc z hlediska možnosti, že můžeme udělat zase něco úplně jiného. Měli jsme k dispozici dvakrát třicet minut pro dva tracky, takže jsme mohli zase úplně jinak pracovat se strukturou našich skladeb, které mají jinak stopáž většinou do deseti minut. A ta kazeta vyšla v limitované edici dvou set kusů, které se nakonec prodaly během dvou dnů, takže to taky byla zajímavá zkušenost. Teď ta kazeta ale na začátku května mimochodem znovu vyjde, tentokrát v digitální podobě i na cédéčku na labelu Macro, kde vydáváme svou hudbu od začátku až dodnes. Takže kdo si tu kazetu před dvěma lety nestihl pořídit, bude teď mít druhou příležitost.

Jaký je vůbec váš postoj k fyzickým nosičům, digitálním releasům a dnes tak oblíbenému streamování?
Upřímně řečeno jsem dřív nebyl moc zvyklý kupovat si hudbu digitálně, ale tak dva tři roky zpátky jsem začal, protože spousta skvělé hudby dnes už ani v jiné formě než digitálně nevychází, takže prakticky není jiná možnost, jak ji získat. Měl jsem k tomu určitou averzi, ale tu se mi podařilo odbourat, protože koneckonců digitální releasy mají samozřejmě spoustu výhod, od snadnější distribuce až po jednodušší a rychlejší možnost koupě. A co se týče streamování, tak je samozřejmě skvělé, že se hudba může dostat ke spoustě lidí, kteří by se k ní jinak nedostali. Pro umělce je tu samozřejmě ten finanční problém celé věci, ale myslím si, že na druhou stranu fakt, že někdo v Indii může streamovat naše skladby, které by se k němu před dvaceti lety prakticky neměly možnost dostat, je skvělý.

03266388.jpeg

Všichni tři žijete ve Vídni, můžeš prozradit, jak vypadá současná tamější klubová scéna?
To je těžké takhle říct. Elektronická scéna ve Vídni je docela malá, ale zase tady zná každý každého a jsme jako taková větší rodina, kde je snadné kohokoliv zkontaktovat a požádat o spolupráci. A když jdu třeba do nějakého klubu na koncert nějaké kapely, tak tam potkám spoustu přátel, producentů a hudebníků a není problém podílet se na různých kolaboracích, což se mi na tomhle hodně líbí, ta snadná možnost vzájemné spolupráce.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.