Filantrop Tomáš Slavata: Dávám dětem šanci, kterou jsem já nedostal

4. červenec 2019

Rozhovor VR a MM

„Splnil jsem si sen, ale hlavně jsem zachránil sám sebe. Hodně lidí vnímá, že jsem klukům od sestry dal domov, udělal něco velikého. Já to tak nevnímám. Každé dítě, které si vezmeme k sobě, touží po rodině stejně jako my všichni. Našel jsem v sobě zdravé sobectví, které zachraňuje mě, ale zároveň tím rozdávám to, co mně samotnému chybělo,“ vysvětluje filantrop Tomáš Slavata, který dnes jako organizátor sportovních akcí spojuje děti z dětských domovů s dětmi z běžných rodin.

Tomáš Slavata rozhodně neměl jednoduché dětství. Jeho matka měla osobní problémy, doma moc nebyla a on vyrůstal po boku svých dvou starších sester. V patnácti letech byl v partě s Orionem nebo s Vladimirem 518, se kterými po Praze maloval graffiti. „Je dobré vidět, že hodně writerů, co se tenkrát dokázali prosadit, jsou úspěšní i dnes. Vladimir utváří dnešní kulturu, nebojí se to posílat dál. Pasta je jeden z našich nejuznávanějších umělců. Já jsem to hodil zase do sportu, do filantropie. Chci se pro děti stávat inspirací, chci posouvat vlastní hranice, chci ukázat, že to jde. Ve finále děláme to stejné. Inspirujeme a přestali jsme se stydět za to, kým jsme byli v minulosti.“

Tomáš Slavata je organizátor sportovních akcí, které spojují děti z dětských domovů s dětmi z běžných rodin

Podle Tomáše Slavaty může za úspěch bývalých writerů určitý exhibicionismus. „Určitě to v nás zůstalo. Mě zachránil sport díky pochvale, která přišla. Ve školním rozhlase mě chválili za vzornou běžeckou reprezentaci. To pro mě tenkrát bylo to nejsilnější. Najednou mě ti spolužáci viděli, najednou mě viděl okolní svět. Místo ředitelské důtky za zlobení mě najednou chválili.“

Tomáš Slavata je filantrop, sportovec, bývalý vrcholový triatlonista. Ke sportu se dostal díky nevlastnímu otci. Už jako dítě začal závodně běhat. Jedna z jeho dvou sester ještě v náctiletém věku dvakrát otěhotněla a děti zanechala v dětském domově. Tomáš Slavata si je rozhodl vzít do své vlastní péče. Po tříletém úřadování se mu to jako jednadvacetiletému povedlo. Postupně se díky své píli dostal k triatlonu. Vrcholem jeho profesionální kariéry triatlonisty byla reprezentace České republiky v terénním triatlonu Xterra na Havaji v roce 2009, kde obsadil 13. místo v kategorii pod 30 let. Poté se začal naplno věnovat dětem z dětských domovů. V roce 2010 založil atletický oddíl v Řepích, spolu s hercem Rostislavem Novákem vytvořil projekt La Putyka – Inspirace dětem. Pořádá tréninkové sportovní kempy, beseduje na základních školách i v dětských domovech a jeho vlajkovou lodí je pak projekt Slavata Triatlon Tour. Jde o seriál sportovních závodů po celé České republice jak pro děti z dětských domovů, tak i pro ty z běžných rodin. Za svou společenskou odpovědnost byl několikrát oceněn. Mezinárodní olympijský výbor mu v roce 2011 udělil cenu s názvem Sport a společenská odpovědnost. Český rozhlas ho v roce 2015 zařadil do projektu Hrdinové 20. století. Kromě synovců má v péči dvě děti z dětského domova a jedno ze sociálně slabé rodiny.

Pochopil jsem to tak, že jsi vyrůstal v podstatě jen se svými dvěma sestrami. Tvá matka měla osobní problémy, nebyla moc doma. Jak jste to jako děti zvládali?

Hodně nám vypomáhali naši sousedi. Když máma nebyla doma nebo nebylo co jíst, tak jsme k nim šli třeba na oběd. Já jsem se naučil mít systém na Malé Straně, kdy jsem před cizinci vytahoval nedojedené zmrzliny z odpadkových košů. Oni mi za to pak dali peníze, za které jsem si šel tu zmrzku koupit celou. Dnes už na Petříně tolik stromů není, ale dříve jsem tam přes léto chodil na jablka, na hrušky, na třešně. Lezli jsme po stromech a baštili jsme, co se dalo. Když se pak o mé situaci dozvěděli ve školce nebo v jídelně, tak jsem ten oběd prostě měl. Dřív ta soudržnost a pochopení lidí okolo fungovalo. Ale po tom všem, co před nás máma postavila, si mnohem víc vážím toho, co mám teď. Furt se snažím být pro lidi tím obyčejným. Nechci, aby mě kvůli článkům nebo rozhovorům pro televizi lidé vnímali jako něco nedosažitelného. Furt jsem ten stejný kluk.

Jak vzpomíná na své dětství? Co ho dnes nejvíc zaměstnává? Splnil si svůj sen? Jak složité bylo získat jako teenager do péče své dva synovce? Jak péči o synovce kloubil se zaměstnáním a triatlonovou kariérou? Co pro něj znamená pořádat sportovní akce pro děti? Proč je pro něj v životě důležitý jeho nevlastní otec? Mají Češi kladný vztah k dobročinným organizacím? Po čem ještě touží? Názory filantropa Tomáše Slavaty se dozvíte ve velkém Rozhovoru Martina Minhy.

autor: Martin Minha