Filmáč - jak jináč?

Částečně to lze přičíst titulu - Amélii z Montmartru, který tedy zadarmo (sic!) opravdu nikde neuvidíte. Například multiplex Slovanský dům žádá za lístek na Amélii 160 Kč! Nízká cena a filmy, které jsou jinak zřídka k vidění, bývají obvykle hlavním lákadlem "filmáčů". A sháňka po kvalitní filmové produkci je obvyklá právě u studentstva. Proto si mohl univerzitní klub dát slogan "Pro všechny, kteří mají rádi film a neměli se zatím kde potkat", přestože izolovaně existují vlastně mnohé další.

Jeden studentský klub existuje už osmnáctý rok na ČVUT. Podle organizátora Richarda Kohouta sice jeho klub letos spíše stagnuje a prožívá slabší sezónu, přesto promítá každý čtvrtek a letos jako obvykle spolupořádal čtyřdenní přehlídku Současná filmová tvorba a Střední Evropa. Na ní se promítá výjimečně kompletní sestava nových filmů natočených v zemích Visegrádské čtyřky. V týdenním cyklu bývá obvyklou taktikou na diváka začínat na podzim (po letní prázdninové přestávce) několika známými jmény. Letos to byl Woody Allen. "Teď postupně přecházíme do takového duchovnějšího cyklu, což je letos Andělé na zemi, kde uvádíme Fridrikssonovy Anděly všehomíra, Zoncův Vysněný život andělů nebo film Země je hříšná píseň," říká Richard Kohout.

Z podobného výběru, tedy z nabídky České asociace filmových klubů staví program i Zuzana Kameníková, která se stará o filmový klub Vysoké školy ekonomické. (Za poslední dva roky se program VŠE s ČVUT také shodoval několikrát - v případě filmů z Projektu 100, letos oba kluby chystají Medemovu Zemi) Tady sice chybí výraznější dramaturgie a uspořádání větší přehlídky je jen ve stadiu přání, ale hlad po kvalitní kinematografii je dost velký na to, aby to někoho napadlo klubu VŠE vyčítat. Zuzana je obvyklý typ pořadatele - filmového fanouška, obrážejícího festivaly a kina s inteligentějším programem. "Je asi dost málo filmů v distribuci, které jsem neviděl," potvrzuje mi to i Richard Kohout. "A z nakoukaných zásob se pak vybírá do programu."

Větší nezávislost si dopřává Josef Šlerka a jeho kamarádi, kteří založili FK Studentské rady Filosofické fakulty. Klub je, stejně jako klub ČVUT i VŠE, otevřen i lidem mimo fakultu - jen se propaguje téměř výhradně ve škole. Promítá se videoprojektorem, a to převážně ze zásob videoték pořadatelů, případně z videoték pražských vysokých škol. I díky tomu si Šlerkův klub nedělá žádné starosti s promítacími právy. Kritériem výběru je mimo jiné to, aby film nebyl za poslední rok nikde uveden. Šlerkovo prohlášení, že "tady uvidíte filmy, které nikde jinde neběží" je obvyklé u všech filmových klubů. Tady se zdá zdaleka nejpravdivější: mnoho titulů, která má klub FF UK připraveny, vůbec neznám. Letošní dramaturgický koncept představuje velice aktuálně filmy z Východu (Japonsko, Rusko...) a Západu (USA, Velká Británie), které mají příbuzné kořeny nebo zpracování. "Navíc pak máme zálibu v hongkongsko-hollywoodském režiséru Johnu Woo, který musí být každý semestr také jednou zastoupen," tvrdí Šlerka. Klub vešel ve známost především loňský rok, kdy promítal sérii filmů o vztahu násilí, moci a sexuality. Na proslavený nacistický dokument "Triumf vůle" Leni Riefenstahlové přišly davy, stejně jako na Chaplinova Diktátora, Ejzenštejnovu Stávku a další. Jinak se klub velkým jménům spíše vyhýbá s tím, že na ně se můžeme jít podívat jinam. Projekce filmů, které jsou v distribuci, jsou řídké a probíhají jedině v případě, že přijdou jeho autoři na diskusi (tak tomu bylo u filmů Pramen života, Musíme si pomáhat a Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba).

Výběr je v Praze už dosti bohatý. Můžete si vybrat z klubů, které promítají novinky (jako je FK UK), filmy ze zásob Asociace českých filmových klubů a Národního filmového archivu (ČVUT, VŠE) nebo jít na žánry, které jsou i v klubovém kontextu okrajové (FF UK). Pavel Rajčan z kina Aero, které se soustředí převážně na nekomerční filmy, také registruje filmové kluby pražských fakult mezi svou konkurencí. Říkám si, že by tato konkurence mohla vydržet. Přináší prostě do nabídky zase něco navíc. Já jako divák na tom příliš prodělat nemůžu.