FLASHBACK: Jak krásný je totální rozklad. Massive Attack před 20 lety vydali legendární Mezzanine

7. květen 2018
Massive Attack – Mezzanine

V druhé polovině devadesátých let sžíraly bristolský kolektiv Massive Attack interní spory, z tohoto období vzešlá deska Mezzanine se ale stala jednou z nejikoničtějších nahrávek dekády. Album bylo pro elektronickou hudbu zhruba tím, čím OK Computer od Radiohead pro rockovou a obě desky předznamenávají klaustrofobii nového milénia.

Když Massive Attack v roce 1991 vydali album Blue Lines, předurčili vznik žánru, jehož názvu nikdy nebyli příliš nakloněni. Termín trip hop se ujal v polovině 90. let a měl popisovat zvuk kombinující vlivy černé hudby včetně dubu, hip hopu, reggae či dancehallu s přístupy z taneční či indie scény. Ideálním podhoubím pro fúzi různorodých kulturních vlivů byl britský Bristol, do kterého už od 50. a 60. let proudila velká imigrační vlna z Evropy i Karibiku. Stal se tak jedním z etnicky nejvíce rozmanitých měst v Británii.

Massive Attack, v počátcích převážně černý kolektiv pocházející právě z Bristolu, chtěli víceméně jen posunout hip hop a soul do nových teritorií. Trip hop už se ale v druhé polovině devadesátých let stával čím dál víc bílým žánrem a osekával se na model s éterickou melancholickou zpěvačkou a producentem, který na hiphopové beaty rouboval obskurní samply z šedesátkových filmů.

„Nepřekvapuje mě to, ale osobně se mi to vůbec nelíbí,“ odpověděl Mushroom (Andrew Vowles), někdejší člen Massive Attack, na otázku, zdali ho zaráží, že na koncerty skupiny chodí především bílé publikum. „Myslím, že je to hlavně proto, jaký mají naše nahrávky marketing. A taky hraje roli segregace, kterou má hudba v Británii a snad ve všech zemích. Je tu bílá hudba, je tu černá hudba a jen pár dalších věcí, které se přenesou do různých světů.“

Propojování žánrů a obsese samply byly symptomatické pro přelom milénia. Do toho se i taneční, respektive elektronická hudba po letech euforie stále více dostávala do agresivní kocoviny či hloubavé deprese.

Na úzkost z přelomu milénia a technologickou paranoiu naráží i výrazná část textů OK Computer, třetí studiové album Massive Attack nazvané Mezzanine je naopak takřka bezvýhradně introspektivní, až do sebe zahleděné album. A to navzdory tomu, že se Massive Attack v následující dekádě stali jedním z nejvýraznějších politicky angažovaných hudebních uskupení.

Triphopové legendy Massive Attack a Tricky se musí spoléhat na hosty

03566811.jpeg

Nové počiny Massive Attack a Trickyho nepřináší nic radikálně nového. Dobrou zprávou je alespoň to, že bristolští rivalové se po letech smířili a Tricky se objevil na nahrávce Massive Attack po dvou dekádách.

Kapela na své třetí studiové desce s notnou dávkou morbidity pitvá rozklad mezilidských vztahů: „Dvě podvyživená ega / čtyři rotující boky… Vkrádá se sem setrvačnost,“ recituje nezaujatě 3D (Robert Del Naja) na skladbě Inertia Creeps a popisuje svůj rozchod s dlouholetou přítelkyní.

Ostatně kmenoví členové kapely – 3D, Mushroom a Daddy G (Grant Marshall) – spolu během vzniku desky prakticky nemluvili. Své party na album nahrávali zvlášť. „Nejdřív přišel do studia Mushroom, potom se tam objevil Daddy G a Mushroom se po chvíli vytratil. Až byli oba pryč, přišel 3D,“ popsal před pěti lety pro magazín FACT nespojitý proces nahrávání Neil Davidge – dlouholetý spolupracovník a producent Massive Attack.

„Zbožňuju 3Dho, je jako můj brácha, ale je to hádavej zmetek. Mushroom je strašně chytrý kluk, ale není tak obratný jako D, takže z něho byl čím dál frustrovanější. Navíc byl velice systematický a plánoval věci dopředu, takže potřeboval vědět, co ho bude ve studiu čekat. Ale 3D chtěl přijít do studia, udělat bordel a nechat to na náhodě. Což Mushrooma vyloženě rozčilovalo,“ líčí dál Davidge.

I o neshodách mezi členy kolektivu, vzájemné nechuti a celkové existenciální apatii vypovídají texty na Mezzanine. Zatímco 3D chtěl výrazně vybočit ze žánrové škatulky trip hopu, další členové kapely podle jeho slov jasnou představu o zvuku nové nahrávky neměli. „Pro**ali jsme na tom spoustu času. Bylo to bolestivé, ale muselo se to dodělat, jinak bychom pořád řešili, jak album uchopit,“ tvrdil 3D.

Nakonec převládla jeho tvůrčí vize, aniž by ovšem album bylo jakkoliv roztříštěné a nesourodé. „Kapela byla totálně dysfunkční,“ říká Davidge. „Když se ti tři sešli, panovala mezi nimi strašně zvláštní disharmonická atmosféra. Hádky ve studiu nejsou nic nového, zažil jsem to mnohokrát. Ale na jejich mentalitě bylo něco tak unikátního, co se vkradlo i do samotné hudby,“ dodává.

Mezzanine se tak už od prvních vkrádavých tónů basové linky na úvodní skladbě Angel zřetelně liší od minulých, soulovějších a vzletnějších alb kapely. Deskou prostupuje vybroušená a strojová temnota, kterou znázorňuje i přebal alba s blyštivým černým roháčem na bílém pozadí.

K dubovým rytmům a basovým linkám, turntablistickým scratchům a vokálním partům Horace Andyho se přidávají ozvěny metalu, industrialu, post-punku i jistá dávka progrockové obrazotvornosti či pro někoho lehké teatrálnosti. Bristolské hudební scéně každopádně Massive Attack na Mezzanine doslova vystavěli pomník.

Navzdory všudypřítomným mozkomorům z alba místy vysvítají křehké samply i éterické ženské vokály. Na Black Milk se tak ozývá hlas Liz Fraser či zvonivé tóny z nepřiznaného samplu skupiny Manfred Mann. Bývalá zpěvačka Cocteau Twins pak exceluje na nejznámější skladbě alba Teardrop, kterou nazpívala ve stejný den, kdy se dozvěděla o smrti svého bývalého partnera Jeffa Buckleyho. A tak má i nejméně temná skladba alba nakonec spíš jímavý než povznášející podtón, což platí vlastně pro celou Mezzanine.

Album nakonec posloužilo jako epitaf pro celou triphopovou scénu i hudebně nejvýraznější část kariéry Massive Attack. Skupina se svou deskou posunula daleko za triphopovou šablonu, která byla svou jednorozměrností odsouzena k zániku. Z kapely se po dlouhodobých sporech odtrhl Mushroom, a Massive Attack tak dodnes pokračují v činnosti jen v sestavě 3D a Daddy G.

Dozvuky Mezzanine a vůbec celé tvorby Massive Attack jsou ale patrné na klubové hudbě i kytarové scéně dodnes – ať už jde o dubstep, především odnož okolo labelu Hyperdub (např. spolupráce Kode9 s již zesnulým Spaceapem), post-klubovou hudbu, anebo třeba současnou vydavatelskou činnost labelu Thrill Jockey v čele s producentem Emptyset či metalovými The Body.

Flashback je nepravidelná hudební rubrika Radia Wave, ve které si připomínáme důležité desky uplynulých let a ptáme se, jestli má smysl poslouchat je i dnes.

  • Hudba
  • Komentář