Hergot o Martinu Lutherovi: Osvícení na klášterním záchodě

20. listopad 2017
Martin Luther

K pětisetletému lutherovskému výročí jsme se rozhodli natočit dva pořady. Ten první pojednával o historickém a kulturním kontextu reformace, v tomto jsme se podívali na Luthera trochu osobněji. Zajímala nás jeho teologie a spiritualita i jeho osobní život. Pozvali jsme si proto mladého lutherského teologa a faráře Tomáše Živného, který nás zasvětil do Lutherových textů i specifické zbožnosti.

„Je to jako s masem a se psem. Pes se už těší, že si pro maso skočí, ale v tu chvíli ho někdo zvedne a pes skočí na prázdno,“ vysvětluje pomocí Lutherova vlastního přirovnání Tomáš Živný Lutherovu teologii ospravdlnění. Luther skrze vlastní existenciální zážitek pochopí, že víru nezíská vlastním úsilím. Pokud by usiloval o vlastní dokonalost, vždycky nakonec zjistí, že mu onen kus masa uniká. Místo důrazu na lidské úsilí proto pojal po četbě Pavlových epištol spásu jako Boží dar.

Právě vlastní niterná zkušenost stojí v jádru Lutherova teologického myšlení. To je jeho největší přednostní i slabinou. Na jednu stranu je právě existenciální ražení Lutherovy teologie tím, co ji činí přitažlivou i dnes. Na druhou stranu je nutné říct, že v Lutherově případě těžko můžeme mluvit o nějakém uceleném myšlenkovém systému. Ten pomáhají nahradit slavné slogany: sola scriptura, solus christus, sola gratia, sola fide, tedy pouhým písmem, pouhým kristem, pouhou milostí a pouhou vírou. Ty vyznačují základní a dostačující předpoklady pro lidské spasení, které mají nahradit představu, že spásy lze docílit vlastními skutky.

Hergot!: Luther mezi selským povstáním a mediální revolucí

Kazatel Martin Luther přibijí na dveře kostela v německém Wittenbergu svých 95 tezí, 1517

31. října, před půl tisíciletím vypustil teolog a augustininánský mnich Martin Luther do světa svých devadesát pět odpustkových tezí. Nastartoval tím události, které nakonec rozdělily nejen katolickou církev, ale celou Evropu a poznamenaly osud starého kontinentu na staletí dopředu. Velkolepé oslavy reformace propukly samozřejmě především v sousedním Německu, ale my se tématu také nemůžeme vyhnout.

Specifickou a zábavnou vlastností Lutherova myšlení a psaní je jeho schopnost kombinovat vysoké a nízké. Ten vidíme ostatně už v jeho životě. Jeho slavný zážitek ve věži, při kterém se mu zjevil význam Pavlových epištol, se pravděpodobně odehrál na klášterním záchodě. Jeho slavné a dosud užívané písně vznikaly často tak, že spojil své přebásnění Žalmů s dobovými hospodskými popěvky. Ostatně i jeho překlad bible do němčiny podle Tomáše Živného používá jadrnou mluvu německých studentů. Spojení vysokých a nízkých prvků není náhoda. Vyjadřují Lutherovo teologické přesvědčení, že Bůh sestupuje dolů v člověku. Ať už v jesličkách, kde se Bůh pokakává a počůrává, jak Luther píše, nebo na kříži.

Spustit audio
  • Náboženství
  • Rozhovor