Hory neklidu. Práce v chatě Švýcárna na hřebeni Jeseníků nepřipouští ticho ani samotu
Série Pohory, která zkoumá život provozovatelů chat, ve svém druhém díle pokračuje na hřebeni Jeseníků. Sedmdesátník Josef Figura tu provozuje několik sjezdovek, horský hotel i legendární chatu Švýcárna. V nadmořské výšce 1300 metrů, v místě, kde stovky turistů denně lačně hltají výhledy do krajiny, mluví Figura o neexistující samotě i o pomalu mizející sněhové pokrývce.
Na hřebeni Jeseníků je šrumec jako v centru velkoměsta. Rodiny vystupují z autobusu a ukazují si na nedaleký vysílač Praděd, před kterým se po mírném výšlapu po asfaltce za chvíli všichni vyfotí. Kdo chce být víc sám, možná vyrazí směrem na Petrovy kameny a vydá se na túru po Jelením hřbetu, odkud bude mít výhled snad na celou republiku a taky ticho a klid. Chatař a podnikatel Josef Figura ale v nadmořské výšce 1300 metrů klid nenachází. Ani ho nevyhledává.
„Můj běžný den začíná v zimní sezoně rolbováním, po šestnácté hodině upravuju sjezdovky. Když do rána napadne sníh, musíte vstávat ve tři ráno a jdete znovu na to, aby na osm hodin všechno bylo připravené,“ říká energicky působící hoteliér, kterého poznáte podle toho, že se v nadmořské výšce 1300 metrů pohybuje v saku a košili a neustále mu zvoní telefon. Tady si totiž nikdo nemůže dovolit zmizet, odpočinout si nahoře na Petrových kamenech, na chvíli se oddat tichu. „Tady o samotě nemůžeme mluvit. Tohle je práce v kolektivu a ten musí být soudržný. Jakmile někdo do kolektivu nezapadne, sám se vypudí.“
Kolektivům Figura zřejmě docela rozumí, má je nacvičené z dob, kdy se ještě potuloval v nížinách. „Hory jsem poprvé viděl, když jsem přestal hrát fotbal, to znamená před čtyřiceti lety. Syn měl pět let, přemýšlel jsem, co budu dělat. Nikdy jsem nelyžoval, všechno jsem si nastudoval, připravil,“ vzpomíná Figura, který nakonec trénoval třeba úspěšného lyžaře Ondřeje Banka. Do Jeseníků se vydal proto, že hledal vhodnou tréninkovou lokalitu. Když začínal, reprezentanti chodívali na hřeben pěšky. V hlavě se Josefu Figurovi rýsoval nápad, že by nebylo špatné koupit sjezdovku. A nakonec postavit i hotel a později koupit taky chatu Švýcárnu.
Z trenéra se stal podnikatel. S nepřáteli. „Každý si myslí, že podnikatel je zloděj. Není to tak. Podnikatel musí být slušnej a pracovitej člověk. Bohužel jsou kolem vás lidi, kteří škodí a škodit budou,“ říká Figura tajemně. Nedávno mu uškodila zpráva o tom, že je v dluzích, mluví ale taky o dřívějších sporech s ochránci přírody.
Sám zároveň vyjadřuje starost nad ubývající sněhovou pokrývkou. „Mění se to docela rapidně. Když jsem začínal podnikat v roce 1991, do roku 1997 tady bylo vždycky dva až tři metry sedmdesát sněhu. Posledních deset let to je tak do dvou metrů dvacet. Počasí v té době tady bylo kruté, proto se taky Pradědu říká moravský ledovec. Je ale vidět, že i tady dochází k oteplování,“ říká Figura v druhém díle naší letní série Pohory, reportáží s lidmi, jejichž domovem jsou hory.
Jak by Josef Figura řešil oteplování na horách? Jak se máme o hory starat? A jaký člověk může pracovat na horách? Poslechněte si další díl Pohor, tentokrát z jesenického hotelu Figura.
Související
-
V okolí nás vnímají jako exoty. Série Pohory začíná příběhem mladých boudařů z Beskyd
Letní série pěti rozhovorů s provozovateli horských chat Pohory začíná na našem nejvýchodnějším pohoří.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
