Hudebníci*e, kteří*é boří gender. Kam v hudbě upřít pohled během Transgender Day of Visibility?

Transgender Day of Visibility, který připadá na poslední březen, upozorňuje na problémy, se kterými se v naší společnosti setkávají trans* a nebinární lidé. Může jít o zdánlivě přehlédnutelné překážky, například o nerespektování zvoleného rodu (v češtině se slovo rod používá jako zástupce anglického gender), jsou ale i vážnější případy, ke kterým patří vysoká úmrtnost trans* lidí. Ta je způsobena jak sebevraždami, tak úmyslným ublížením na zdraví. Jedním z hlavních témat, která otevírají aktivisté po celém světě, je přístup mnoha států a zdravotnických organizací. Ty se podle nich dostatečně rychle nepřizpůsobují potřebám trans* lidí. Důležitou změnu zaznamenala Světová zdravotnická organizace (World Health Organization), která v roce 2019 vyřadila trans* a genderově odlišné identity ze seznamu duševních poruch.  

Jedním z uváděných problémů, kterým čelí především dospívající trans* a nebinární lidé, je potíž najít ve svém nejbližším okolí někoho, s kým by se ztotožnili*y. Pozitivní formu zastoupení lze ale najít třeba skrze hudbu. Seznamte se s trans* a nebinárními* umělci*kyněmi, kteří*é svým hudebním talentem a také otevřeností ohledně vlastní genderové identity inspirují posluchače po celém světě. 

Wendy Carlos

Wendy Carlos je hudební ikonou a jednou z průkopnic moderní elektronické hudby. Proslula především díky své soundtrackové tvorbě. Stojí za hudbou k množství kultovních snímků, mezi které patří Mechanický pomeranč nebo Osvícení Stanleyho Kubricka. Podařilo se jí také zpopularizovat syntezátor Moog, na kterém složila v roce 1968 své první album Switched-on Bach. Za tuto nahrávku obdržela dokonce tři ceny Grammy, což ji činí první trans* vítězkou v historii těchto prestižních ocenění.

Arca

Venezuelská producentka Arca je výraznou postavou alternativní elektronické scény a představitelkou latino kultury v širším mainstreamu. Ve svých skladbách zdatně kombinuje rozkládající se jihoamerické rytmy se sekanými vokály a tajemnou syntezátorovou zvukovou krajinou. Její nový, 62 minut dlouhý singl @@@@@ je prvním releasem od roku 2017, kdy vydala album Arca. Na impozantním rejstříku slavných umělců, se kterými Arca v minulosti spolupracovala, nechybí například Kanye West, Kelela nebo Björk. Ta se údajně objeví i na novém albu KiCk i, které Arca momentálně připravuje.

Abdu Ali

Pro nebinární*ho rappera*ku z Baltimoru je typický energický projev, který naživo kombinuje s metalem zavánějící rytmikou. Celé vystoupení se pak nebojí vyšperkovat pompézní, dechberoucí garderobou, mezi kterou nechybí ani zlaté šaty. O svém queerness nebo i o zážitcích z teenagerovských let si v říjnu po svém vystoupení promluvil*a i s Prague Pride.

King Princess

Kariéra Mikaely Straus se rozjela před dvěma lety, poté co jako King Princess vydala singl 1950. Podobně jako většina tvorby King Princess je i tento song inspirován queer kulturou, v tomto případě románem The Price of Salt. Video k její nové písni Ohio se odvolává na kultovní americký muzikál Hedwig And the Angry Inch, ve kterém se prolínají identity hlavní postavy, trans* hudebnice Hedwig a jejího bývalého milence (a současného úhlavního nepřítele) Tommyho Gnosis.

Laura Jane Grace

Frontwoman americké punkové kapely Against Me! je pravděpodobně jednou z nejslavnějších trans* postav současné hudební scény. Je to částečně dáno i její otevřeností ohledně vlastní tranzice, o které veřejně mluví už od roku 2012. Jejím zkušenostem je věnováno i album Transgender Dysphoria Blues, které kapela Against Me! vydala v roce 2014.

ANOHNI

Britská umělkyně ANOHNI se původně proslavila se svým uměleckým projektem Anthony and the Johnsons. Toto uskupení spolupracovalo mimo jiné s Lou Reedem, Rufusem Wainwrightem nebo Marinou Abramović. V roce 2015 ohlásila ANOHNI skrz Anthony and the Johnsons své první sólové album. Její snad nejslavnější píseň Drone Bomb Me z alba Hopelessness z roku 2016 je napsaná z pohledu oběti bezpilotního bombardování v Afghánistánu.

Lower Dens

Baltimorská indiepopová kapela Lower Dens vznikla v roce 2010, jedním z jejích zakladatelů je i kytarista a zpěvák Jana Hunter. Hunter se identifikuje jako genderově fluidní. V rozhovoru pro Billboard Magazine popsal Hunter své zkušenosti s vyrůstáním v konzervativní komunitě: „O transgender lidech jsme nikdy nemluvili ani doma, v mém (katolickém) kostele nebo ve škole. Nevěděl jsem, že existují lidé jako já. Bylo mi vštěpováno, že jsem výjimečný netvor. Nechápal jsem, proč se mnou lidé zachází jinak než s ostatními a proč jsem cítil tolik osamělosti a vzteku.“ Ve svých textech se Lower Dens věnují tématům, se kterými se určitě ztotožní nejeden queer a trans* posluchač, jako jsou například ne-hetero-normativní formy lásky nebo nalézání nové rodiny, která může předčit tu biologickou. Právě o tom je i píseň I Drive.

Vít Trojanovský

Vít Trojanovský je genderqueer umělec narozený v Ostravě, který žije od roku 2014 v Londýně. Vít, který začínal na české hardcorové scéně, při svém přesunu do britské metropole vyměnil kytary za experimentální elektroniku a techno. Jeho hudba se navíc nyní prolíná i s performativním uměním. Často spolupracuje i s jinými umělci, jako jsou například Neo Fung nebo Lilly Clements.