Imaginární hádky v hlavě a strach pokusit se naplnit své nejhlubší sny. V čem pomáhá a brání fantazie?

21. prosinec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy snění, melancholie

„Vždy když nejsme v přítomném okamžiku, tak sníme,“ říká v Balancu psycholog a psychoterapeut z Pražské vysoké školy psychosociálních studií Jan Jakub Zlámaný. Každý máme svoje sny a fantazie. Někdy k nim utíkáme z příliš omezeného a nepříjemného světa, jiní zase mají hlavu v oblacích a nedokážou být dostatečně nohama na zemi. Rovnováha mezi praktickým, racionálním životem a sněním je člověku prospěšná.

„Jung rozlišoval mezi fantazií, hrou obrazů a imaginací. Smysluplnou aktivitou.“ Ne každý problém, který máme, můžeme vyřešit myšlením. Naše nevědomí s námi může komunikovat obrazy, prožitky. Toho využívají psychoterapeutické techniky imaginace.

Zlámaný uvádí příklad ze své praxe  klientka potlačovala svou agresivitu a neuvědomovala si to. V imaginaci se setkala s Jackem Rozparovačem, kterému se postavila, bránila. Ve svém životě se totiž mužům bránit a postavit nedokázala, ale v mluvené terapii na to nemohla přijít.

Čtěte také

„Každý máme stín, potlačené, co nechceme vidět a čím nechceme být.“ Někteří lidé si neuvědomují, co je ovládá. Jako by se neustále pohybovali ve snovém světě a prožívali různé příběhy. Jiní skoro nesní, orientují se na každodenní praktické věci. Nedovolí si být spontánní. Obojí může být překážkou, přinášet neurózy, úzkosti a deprese.

Prostor představ a snění je velmi svobodný, nejsou v něm žádná omezení, která dává realita našeho života. Děti v něm žijí přirozeně, mají tzv. magické myšlení, které s postupujícím věkem opouští. Ale něco z dítěte v nás zůstane a je zdravé se k tomu umět vracet a prožívat to. Imaginace může být v životě dobrým služebníkem a pomocníkem.

Proč se bojíme realizovat své sny, vedeme v hlavě imaginární konflikty? Uslyšíte v záznamu rozhovoru.

autor: Petr Bouška
Spustit audio