Intelekt versus emoce: Proč inteligence nemusí vždy vést k lepšímu životu

Existuje souvislost mezi inteligencí a častějším výskytem duševních obtíží?

Myslím, že dnes už máme dostatek důkazů, abychom mohli říci, že odpověď je ano. Samozřejmě, není to tak jednoduché, jak se to na první pohled může zdát, protože záleží na míře intelektu. Mírně zvýšený intelekt se z tohoto pohledu nemůže srovnávat s výrazně zvýšeným intelektem, a každá duševní nemoc je jiná. Obraz je tedy složitější. Nicméně pokud bychom měli odpovědět stručně a obecně, tak ano. Vysoce inteligentní lidé mají větší sklon k duševním nemocem a vyšší incidenci těchto onemocnění.

Může to být také způsobeno složitostí mozku? Čím komplexnější systém, tím větší je pravděpodobnost dysfunkce, podobně jako je složitější opravit moderní auto plné elektroniky než starý vůz?

Ano, to je dobrý příklad. Kdysi jsem sám opravoval trabanta, takže to sedí. Skutečně jde o komplexitu. Problém je v tom, že vlastně přesně nevíme. Je to spíše celkový odhad, že vyšší inteligence je spojená s vyšší propojeností jednotlivých částí mozku a neuronů. Ale že bychom přesně věděli, jak to funguje, to nevíme.

U lidí s depresivními stavy je více aktivní tzv. default mode network, tedy základní síť v mozku. Tito lidé se více zabývají sebou samými. U inteligentních lidí, kteří mají vyšší schopnost sebereflexe, může tento stav vést k tomu, že vnímají více hrozeb, rizik a překážek, což jim brání v dosažení spokojenosti. Jak to vnímáte?

Ano, to souvisí s default mode network. Existuje zajímavá práce polského psychologa Dąbrowského, který přišel s pojmem, který lze do češtiny nejlépe přeložit jako nadměrné vzrušení nebo přebuzení. Tento pojem se vztahuje ke zvýšenému intelektu. Jeho studie, stejně jako další výzkumy, ukazují, že se to děje nejen na úrovni psychiky, ale má to vliv i na ne-psychické složky našeho organismu. To vede k celkovému nabuzení v organismu. Je také pravda, že různé představy a srovnávání se s ostatními působí zpětně na tu defaultní síť, což vyvolává větší vybuzení. To je zvláště patrné u jedné z nejtypičtějších poruch u vysoce inteligentních lidí, a to je ADHD, případně i autismus.

Čtěte také

Úzkost je duchem naší doby, i když má iracionální základ. Pomůže dech, terapie i léky

Mohli bychom to též přirovnat k setrvačnosti stroje? Pokud jsme schopni vysokého kognitivního nebo intelektuálního výkonu, mozek se dostane do vysokých otáček a není snadné zpomalit a vrátit se do přítomného okamžiku či relaxace?

To je dobré pozorování. Pro vysoce inteligentní lidi je často obtížné se vrátit k samotnému prožívání, tedy k tomu, jak se skutečně cítí. Vysoká inteligence totiž vede k tomu, že konceptuální část našeho fungování, přemýšlení v konceptech, teoriích, představách, se nachází mimo nás, mimo naše tělo. Přitom k psychické regulaci potřebujeme propojení s naším tělem. Bohužel, pro vysoce inteligentní lidi to často znamená, že pokud je k tomu někdo nepřivede, zůstávají v hlavě, jak se někdy říká, a jejich tělo, emoce a prožívání se ocitají mimo jejich kontrolu.

Tento problém souvisí i s tím, že často používáme psychiku k vysvětlování toho, jak se cítíme. Čím jsme inteligentnější, tím snáze nacházíme vysvětlení, které nám vyhovuje a které odpovídá našemu sebepojetí. To však může být často chybné.

Čtěte také

Nic není tak složité jako lidský mozek. Péče o něj je ale překvapivě jednoduchá

Co byste poradil inteligentním lidem v oblasti psychické pohody? Jak mohou svou inteligenci využívat, a jak se naučit dostat ji z vysokých otáček zpátky do těla a prožívání, aby žili spokojenější život?

Myslím, že jde o dvě věci. První z nich je, že je možné studovat a zjišťovat, jak psychika funguje a jak se k sobě vztahovat. Inteligentní lidé, stejně jako průměrně inteligentní, mají šanci se do značné míry naučit vlastní psychohygienu sami. Často však narazí na hranici, kdy potřebují zrcadlo od druhého člověka. To je jeden aspekt.

Na druhou stranu, přílišné vzrušení lze lépe zvládat technikami, které nejsou intelektuální, jako například dechová cvičení, soustředění na různé části těla nebo manipulace jako horká vana. Něco je tedy o intelektu, ale také o ochotě a znalosti, kdy od intelektu odejít a věnovat se tělu, zaměřit pozornost jinam. To je často problém, protože to vyžaduje cvičení. Nestačí si jen říct, že se teď budu věnovat pocitům v těle – je potřeba to dělat opakovaně, aby se z toho stal nástroj, který člověk může skutečně využít.

Poslechněte si celý rozhovor o vztahu vysoké inteligence, duševních problémů a jejich řešení.