Islandskou experimentální hudbu vedou ze tmy sebevědomé ženy

Když před několika týdny do Prahy přijela islandská post-punková kapela Kælan Mikla, její tři členky z omláceného kombíku do přeplněného podpalubí jedné z pražských lodí kromě pár desek a triček vytáhly také balík prvního čísla fanzinu Myrkfælni. Černobílý sešit, jehož název v překladu znamená „strach ze tmy“, má přinášet zprávu o islandských undergroundových labelech a hudebních projektech. Je ale i jedním z důkazů, že hudebním podzemím chladného ostrova v posledních letech hýbou sebevědomé ženy.

Stroze působící časopis má na svědomí hudebnice Sólveig Matthildur Kristjánsdóttir a designérka Kinnat Sóley. Právě Sólveig Matthildur patří mezi nejaktivnější osobnosti mladé generace islandské nezávislé scény, která se nebojí vydávat nahrávky svépomocí nebo pořádat vlastní akce. Před čtyřmi lety se dvěma tehdejšími spolužačkami založila kapelu Kælan Mikla, která si od počátku pohrává s gotickou estetikou post-punkové vlny. Temné syntezátorové zvuky, umocněné rituální atmosférou koncertů, dobře fungují i mimo Island a trojice má v tuto chvíli za sebou už tři evropská turné nebo živé vystoupení ve známém americkém rádiu KEXP. Zájem o jejich kapelu se jim ale daří přetavovat v energii, kterou vrací své domovské scéně na Islandu, kde je pro kapely okrajovějších žánrů obtížné sehnat členy, natož pak přilákat na koncert více než několik málo desítek lidí.

Před dvěma lety se Sólveig Matthildur společně s Margrét Rósou, basačkou Kælan Mikla, rozhodly v jedné z malých islandských vesnic pro pár lidí uspořádat miniaturní festival Myrkramakt a zároveň rozběhnout label Hið Myrka Man. Jeho prvním releasem byla krátká kompilace s kapelami z festivalu, nazvaná podle něj. Vloni se scénář zopakoval, ale festival už byl dvoudenní, zahrálo na něm dvacet kapel a i bez reklamy na něj přišlo na 300 lidí, což na ostrov s 350 tisíci obyvateli není vůbec málo.

Lítám jako raketa. Islandský hip hop našel lokální odpověď na světové trendy

• Upravit
• Smazat

Island v myslích většiny západní populace vyvolá obrazy gejzírů, elfů, sopek, nezávislé hudby nebo třeba národní pochoutky – kvašeného žraloka. Poslední dekádu by ale spousta místních popsala jako dobu boomu hip hopu a rapu. V rámci islandského týdne vám přinášíme přehled toho nejzajímavějšího z tamější scény.

Z druhého ročníku kompilace je poznat, že jak festival, tak vydavatelství dávají prostor hlavně temným experimentálním projektům ze zapadlých islandských zkušeben a obýváků. Některé z nich mají na SoundCloudu hrstku followerů a jiné na sociálních sítích pro jistotu nenajdete vůbec. Myrkramakt, který díky spojení s Kælan Mikla a očividnému nadšení členek kapely získává jméno, je pro ně v řadě případů ojedinělou možností, jak vykročit z hraní a nahrávání pro sebe nebo pro pár kamarádů.

Hið Myrka Man ani Myrkramakt nemají ambice reprezentovat celou islandskou experimentální scénu. V duchu svých punkových kořenů se spíš snaží zachytit to, co se právě děje v síti spřátelených kapel a projektů, které dost často navzájem sdílí členy nebo zkušebny. Atmosféru, kterou label i festival dokumentují, vystihuje dánská hudebnice IDK | IDA, která se do Reykjavíku přestěhovala před dvěma lety: „Lidi hrají ve 2–3 různých projektech, je tam touha tvořit! Lidi se navzájem podporují, což znamená – v dobrém i zlém –, že hudba zůstává neskutečně osobní.“ I Sólveig Matthildur kope takzvaně „malou domů“ a za nejlepší novou kapelu označila maskované duo Madonna+Child, které těká mezi zvukem techna, dark waveu a indie popu a jeho polovinu tvoří zpěvačka Kælan Mikla jménem Laufey Soffía.

Ve fanzinu Myrkfælni se jeho autorky několikrát vyznávají z respektu k lidem z islandské punkové kapely Dauðyflin. Parta tří výstředních žen, kterým kryje záda bubeník s neobvyklým stylem, dnes vydává na ceněném americkém labelu Iron Lung a odjela americké i evropské turné. Za jejich úspěchem ale stojí roky neúnavného nezištného organizování DIY koncertů a svépomocného vydávání nahrávek. Sólveig Matthildur a její kolegyně bez pochyby sdílí jejich nakažlivou lásku k hudbě a vlastní komunitě. Zatímco Dauðyflin se nejspíš i nadále spokojí s koncerty pro dvacet lidí v reykjavickém obchodě Lucky Records a občasným turné, Kælan Mikla, Hið Myrka Man a další související projekty nejspíš budou mířit výše.