Jak dřív lidé v Česku trávili volný čas? V Pionýru a v hospodě

Edice Šťastné zítřky nakladatelství Academia se věnuje nejrůznějším tématům z historie každodennosti. Knížka Volný čas v českých zemích 1957–1967 historiků Martina France a Jiřího Knapíka popisuje změny, které přineslo zkrácení pracovní doby a zvýšení objemu volného času na přelomu 50. a 60. let. Představa režimu byla, že lidi budou volno trávit kolektivně, například v kruhu svých spolupracovníků – aby se utužila pracovní morálka, a hlavně organizovaně, aby nad nimi měl stát kontrolu.

Zvláštní důraz byl kladen na děti a mladé lidi. Ty bylo třeba formovat správným směrem. To byl úkol pro Československý svaz mládeže a jeho Pionýrskou organizaci. Počátkem 60. let chodilo do Pionýra skoro 90 % všech dětí. Návštěvy pionýrského oddílu jim zabíraly cca 3 hodiny týdně. O víkendu se pořádaly společné turistické výlety a v létě jezdila většina pionýrů na třítýdenní tábor. Jedním z hlavních cílů Pionýra bylo vymanit děti z vlivu církve. Tomuto účelu bylo v 50. letech uzpůsobeno i začínající televizní vysílání. V neděli dopoledne se záměrně dávaly dětské pořady, aby se děti chtěly dívat na televizi a nešly s rodiči na mši.

Televize byla na přelomu 50. a 60. let na raketovém vzestupu. Zpočátku bylo běžné hromadné sledování televize. Lidi chodili na návštěvu k těm, kteří už drahý přístroj měli, a to v průměru až třikrát týdně. Jednu televizi kromě domácích sledovalo obvykle dalších šest až osm lidí.

K nevoli režimu patřila k dalším oblíbeným volnočasovým aktivitám, zvlášť u mužů, návštěva hostinských zařízení. Zejména v menších obcích se velká část společenského života odehrávala právě v hospodách. Vysokou spotřebu alkoholu se stát snažil řešit zdražením lihovin, které ale vedlo pouze k tomu, že se zvýšila konzumace piva. V 60. letech se taky pomalu rozjíždí chataření a chalupaření, které ovšem svého vrcholu dosahuje až za normalizace.

Pokud trendy v trávení volného času ve sledovaném období zjednodušíme, dá se říct, že lidi navzdory přání režimu nechtěli trávit čas organizovaně a kolektivně, ale raději v kruhu rodiny nebo přátel. Režim proto postupně na propagaci kolektivní zábavy rezignoval a obrátil se k podpoře aktivit akcentujících rodinný život. Lidi si mohli doma kutit, chatařit a chodit do hospody, hlavní bylo, že neremcali a nebouřili se.