Jak to koulí Michael Moore

Touha vzít spravedlnost do svých rukou je v Americe silná. Moore si nepomáhá zbraněmi, ale o to zuřivěji do toho jde s kamerou, aby se postavil proti zbraním a zbrojařské lobby. Američané jsou podle Moorea vystrašení a vystresovaní, ať už vlivem přetrvávajícího rasismu, americké životní úrovně nebo zahraniční politiky, a jsou tak náchylnější k nerozumnému použití zbraně proti ostatním lidem ve svém okolí. Na rozdíl od nich pálí režisér svou zbraní vědomě. Vědomě také používá "neregulérních, nefér prostředků". Například přepjatě nastavuje fotografii zastřeleného dítěte hlavounovi americké organizace střelců Charlesi Hestonovi a zfleku po něm žádá vysvětlení sociálně-psychologických příčin častého vraždění ve Spojených státech. Chce vysvětlit chudobu jedné černošské matky po filmové hvězdě, jejímž jménem je zaštítěná restaurace, ve které černoška pracovala. Je to přehnané, na druhou stranu to zpovídané lidi nutí říct víc než to, co mají připravené. Argumenty často vyčerpají na samém rozběhu rozhovoru a pod tlakem dalších neobvyklých otázek znejistí. Za nejinteligentnější mluvící hlavu pak můžeme v celém dokumentu považovat excentrického Marilyna Mansona, který se vyjadřuje k ďábelskosti vlastní osoby a ďábelskosti chování svého státu. I když je třeba říct: Moore s Mansonem spíš spolupracuje a nedává zpěvákovi žádné zásadní otázky na tělo, podobně jako s Mattem Stonem, autorem Southparku.

Bowling for Columbine

Mezi tyto "neregulérní" prostředky Moore vkliňuje zřetelně ironické skeče a střihové sekvence. Celý film se zcela vážnou tváří klade otázky, které mají podobný efekt jako zábavná show, kterou ostatně pro svůj dokument také použije. Někdy zpovídaným zacukají koutky úst (šerif, odpovídající na otázku, jestli může být pes obžalován z trestného činu), ale jinak se všichni berou vážně. A předmětem Mooreova zkoumání je přece hlavně to, jak lidi v USA sami sebe berou (a jak se na základě toho chovají)! Sám se kačeřím krokem pohybuje po ulici ve své šusťákovce a baseballové čepici. Předstíráním a stylizacemi se mu daří dívat se na věci nově. Moore nastoluje způsob pohledu na věc, který není ani na nejprvnější pohled nevážný. Okamžitě nám docházejí souvislosti, kterými Moore hrozí, vlastně celý dvouhodinový film máme na paměti vraždění dvou studentů na littletonské škole v Columbine, v Michiganu. Fakta jsou vybrána podle potřeby bavit a děsit. Anketa se pro něj může rovnat hodnověrnému průzkumu. Nevadí mu použít výroků kanadských studentů o Americe, které by si za jiné situace samy zasloužily jistou dávku ironie. Stejně tak je to složitější s Mooreovým odmítavým pohledem na právo bombardovat cizí země.

Marylin Manson

Není divu, že ironicky účelné (řeklo by se účelové, kdyby to nebylo natolik pejorativní) využití faktů je typické pro nezávislé umělce a intelektuály. (Moore je umělec, Bowling for Columbine je umělecký dokument.) Ti nemají potřebu sterilní vyváženosti. Moore ve své knize Stupid White Men (která koresponduje s kresleným skečem, který je vložen doprostřed filmu) například navrhuje zásah OSN ve Spojených státech. Peter Handke na letošním Berlinale naprosto seriózně debatoval o tom, že pro zabezpečení světového míru je třeba odzbrojit především jednu zemi: USA. Je to samozřejmě šokující návrh, ale argumentace vychází podobně jako v případě, když Moore v Bowling for Columbine konstatuje, že USA bombardovaly Jugoslávii, jejíž jméno většina jejich občanů ani neumí vyslovit. Jejich podpora vyjádřená průzkumy veřejného mínění má tedy sakra hodnotu... Ale je to přece, na rozdíl od Moora, nezaujatý průzkum!

Mike Moor s Mattem Stonem - tvůrcem South Parku

Národní organizace střelců pro vás připravila pěkný film! Podívejte se na něj!

(Bowling for Columbine, USA, 2002, 120 min, scénář a režie: Michael Moore, objevují se: Bill Clinton, George W. Bush, Marilyn Manson, Matt Stone, Chris Rock, Adolf Hitler a další)
Česká premiéra: 6. 3. 2003.