Jak na Arménii? Vodku jen usrkávejte a klášter prohlížejte jen jeden denně, radí Pavel Svoboda

„Na východ, do postsovětských zemí jezdím hodně rád. Je tam hodně neobjevených míst a každý, kdo tam někdy byl, ví, že místní jsou neuvěřitelně pohostinní,“ říká o svém rozhodnutí cestovat do Arménie Pavel Svoboda. „A lidi se tam rádi fotí,“ zmiňuje, co je pro něj důležité jako pro profesionálního fotografa. Do země se svojí přítelkyní přiletěl těsně po několikadenních masových demonstracích, které vedly k odstoupení arménského premiéra. „Ta euforie byla cítit,“ komentuje to. Navíc se oba ocitli na oslavách Dne vítězství (ve druhé světové válce) ve vinařské oblasti, takže mezi místní spadli rovnýma nohama.

Fotograf, cestovatel a přírodovědec Pavel Svoboda pro sebe objevuje Arménii|foto: Pavel Svoboda

Neklidný Náhorní Karabach

Součástí cesty byl i autostop a pěší trail po Náhorním Karabachu, o který vedou (válečný) spor Arménie a Ázerbájdžán. „Když tam člověk je, tak celou tu situaci vůbec nechápe. Z médií na dálku jsme si sice zvykli vstřebávat zprávy o konfliktech a válkách. Ale když jsem najednou na místě a všech, se kterými se potkáváte, se válka nějak dotkla, tak to všechno nabere až hmatatelný rozměr a je to naprosto děsivé.“ Část cesty Pavel Svoboda s přítelkyní Vendulou prošli pěšky, ale pak raději stopovali a setkávali se s místními. Často to – v celé Arménii – obnášelo velké množství šašliku a velké množství vodky. „Já vodku jenom usrkávám. Nejdřív mi za to místní nadávají, že jsem špatný host, ale já raději budu poslouchat a pak odejdu po svých,“ směje se Pavel.

Ocitli se na oslavách Dne vítězství (ve druhé světové válce) ve vinařské oblasti, takže mezi místní spadli rovnýma nohama|foto: Pavel Svoboda

Ve skále, nad jezerem, v údolí, ve městě… Kláštery jako prostředek poznávání Arménie

Arménie je země velmi hrdá na svoje kulturní dědictví. „Naplánovali jsme si návštěvu řady klášterů včetně těch nejznámějších, Noranank, Geghard a další, jejich tmavá, strohá, až středověká atmosféra uvnitř je neuvěřitelná,“ říká cestovatel. „Ale věděl jsem, že to nejpodstatnější z naší cesty se bude dít na trase mezi nimi. Nejsem historiograficky zaměřený člověk a kláštery pro mě byly prostředek k tomu, jak tu zemi poznat.“ Aby jim za dobu pobytu atmosféra klášterů nestihla zevšednět, navštívili maximálně jeden za den. Nejlepší je podle Pavla k nějakému (často jsou umístěné odlehle) dojet, na místě přespat, vidět celý prostor večer i ráno.