Jak pomoct na ulici člověku bez domova? Vždy se ho pokuste oslovit, radí odborníci

Jen v ulicích Prahy prožívají zimu na ulici tisíce lidí, v celé republice pak desetitisíce. V dohledné době se situace vzhledem k neexistenci zákona o sociálním bydlení k lepšímu nejspíš nezmění. Lidem bez domova je ale možné poskytnout aspoň okamžitou pomoc. V zimních měsících jim totiž hrozí nejen vážné zdravotní komplikace, ale dokonce smrt. V ulicích hlavního města zemřelo před loňskými Vánoci pravděpodobně na následky podchlazení několik lidí.

Kontakt s jakýmkoli cizím člověkem je pro většinu z nás spíš nepříjemný, lidé bez domova navíc bývají v některých případech pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek a po měsících na ulici mohou mít problémy s hygienou. Pokud ale máme podezření, že je nějaký člověk v ohrožení, měli bychom se ho pokusit oslovit.

Brněnský projekt ubytovávání lidí bez domova dostal v Rakousku cenu za sociální inovace

• Upravit
• Smazat

Přidělit lidem bez domova levně a rychle bydlení. To je podle projektu Housing first / Bydlení především cesta, jak se vypořádat s bezdomovectvím. Lidé, kteří mají jistotu místa k přespání, se tak mohou vypořádat se všemi sociálními i zdravotními problémy a podaří se jim udržet rodinu pospolu. Bydlení je chápáno jako předpoklad ke zlepšení života po všech stránkách, člověk si podle autorů projektu nemá bydlení zasloužit, bydlení chápou jako právo.

„Na prvním místě je samozřejmě bezpečnost, ale už tím, že se pokusíte o opatrný kontakt, zjistíte, jestli je ten člověk agresivní,“ říká Jana Poštová, tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy. V případě, že dotyčná osoba nereaguje, je na místě volat záchranku na čísle 155. Může se stát, že člověk v nouzi naši pomoc odmítne, my ale vidíme, že je třeba pod vlivem alkoholu. Jana Poštová radí i tehdy volat záchrannou službu. V takových případech lidé na ulici často nedokážou odhadnout svůj stav. „V zimě jsou skutečně ohrožení, protože nízké teploty mají negativní vliv na lidský organismus. Lidé bez domova mívají různá zranění, třeba i starší, trpí chronickými problémy, zdraví určitě nebývají.“ V zimě je lepší záchranáře zavolat, i když si nejste úplně jistí, minimálně s vámi situaci zkonzultují.

Lidé jsou podle Jany Poštové velmi ochotní pomáhat, někdy ale v dobré víře záchranářům práci ztěžují. „Nevolejte, pokud se nepokusíte aspoň o minimální kontakt, když kolem člověka jen projdete, nebo dokonce pouze projedete,“ prosí Jana Poštová. „Někdy lidé volají, že jeli kolem parku v tramvaji a viděli tam někoho ležet. S takovou informací se nám těžko pracuje, protože v létě takový člověk vůbec nemusí být v ohrožení života.“ I tady platí, že pokud to jen jde, je dobré se pokusit s ohroženým člověkem nejprve domluvit.

Univerzální postup, jak lidem na ulici pomoct, neexistuje. Vždy je třeba zvážit okolnosti, především roční období a stav člověka, kterému chceme pomoct|foto: Drahomíra Bačkorová

Nejste-li si jistí, jestli volat záchranku, můžete také kontaktovat městskou policii na čísle 156, a to hlavně v zimě v nočních hodinách. Strážníci mají zdravotnický kurz a také kontakty na systém humanitárních služeb, které v hlavním městě fungují od 1. prosince do 31. března a jsou poskytovány v rámci zimních opatření magistrátu. V těchto měsících funguje i noční terénní program, s jehož pracovníky se právě strážníci mohou spojit.

Mnoho lidí raději zavolá organizacím poskytujícím sociální služby než policistům. Terénní programy ale fungují skoro výhradně jen v pracovních dnech. Hlavně ve velkých mrazech je proto lepší strážníky radši zavolat, pokud to člověk, kterému chceme pomoci, vyloženě neodmítne. Sociální terénní programy také nefungují na zavolání jako složky záchranného systému. „My vždy informaci přijmeme a na místo se dostavíme, ale může to být v rámci hodin nebo i dnů,“ vysvětluje Aleš Strnad, vedoucí terénního programu pražské Naděje. Informace o službách, které poskytuje Naděje, najdete na webových stránkách https://www.nadeje.cz/. Číslo pražského terénního programu je 733 390 610.

Mnoho lidí raději zavolá organizacím poskytujícím sociální služby než policistům. Terénní programy ale fungují skoro výhradně jen v pracovních dnech|foto: Pexels,CC0 Public domain

„Lidé si často myslí, že situaci vyřešíme hned, ale my nemůžeme bez souhlasu daného člověka nic udělat,“ říká Strnad. „Někdy za lidmi bez domova chodíme i opakovaně, než se nám je podaří přemluvit, pokud ale někdo nechce naše služby využít, musíme to přijmout.“ To platí podle Strnada i pro veřejnost. „Je nutné respektovat právo na názor a sebeurčení druhého člověka, i když se nám to nelíbí. Nepočítám do toho ale samozřejmě situace, kdy je nějaká osoba v ohrožení života.“ Někdy bychom podle Strnada mohli totiž situaci člověku na ulici naopak ztížit, například kdyby byl nucen opustit místo, na které je zvyklý.

Univerzální postup, jak lidem na ulici pomoct, neexistuje. Vždy je třeba zvážit okolnosti, především roční období a stav člověka, kterému chceme pomoct. Někdy je tím nejlepším řešením zavolat strážníka, jindy je lepší člověka v nouzi třeba „jen“ podarovat například jídlem nebo finančním obnosem. Rozhodně ale platí, že důležité je nebýt lhostejný a nebát se s lidmi bez domova mluvit a respektovat je.