Jak vzpomínáme na Boženu Němcovou? Babička je pro studenty nejhorší čtenářský zážitek

Historička Kateřina Sixtová zkoumala ve své diplomové práci Kulturní paměť a její funkce: případ Boženy Němcové, jak na významnou českou spisovatelku vzpomínáme a jaký obraz si o ní vytváříme. Osobně se k tématu dostala po zhlédnutí německého koprodukčního filmu A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu, kde je podle ní Němcová najednou zobrazována v úplně jiném kontextu: „Viděla jsem tam scény z autorského čtení Babičky, které se odehrává u hraběnky Kounicové. Němcová je tam ve středu společenského dění. Poprvé jsem ji viděla hodně jinak, než jsem ji měla zafixovanou – v takové útrpné pozici. Tam si to hrozně užívá, je obklopená spoustou mužů, kouří cigarety, jde z kola do kola. Přišlo mi, že něco je s Němcovou jinak.“ Do té doby byla osobní paměť historičky, jak je u nás obvyklé, spojená zejména se školním čtením Babičky a o Němcovou se nijak výrazně nezajímala.

Kateřina Sixtová|foto: archiv Kateřiny Sixtové

„Když přijdou studenti do prvního ročníku, tak se jich ptám, co je jejich nejotřesnější čtenářský zážitek. Tak z dvou třetin odpovídají, že Babička Boženy Němcové,“ říká teoretička literatury Blanka Činátlová, která učí nejen na Ústavu české literatury a komparatistiky na Filozofické fakultě UK, ale také na Gymnáziu Jana Keplera. Problém je podle ní v tom, že u Němcové je zdůrazňován její původ nebo autobiografie, a uniká Božena Němcová jako spisovatelka. Stále je vyzdvihován text Babičky, který podle Činátlové není tak jednoduchý na čtení, jak se často předpokládá.

V 90. letech se podle Blanky Činátlové ale obraz Boženy Němcové hodně proměnil. Zejména tím, že důraz přešel na její korespondenci, která Boženu Němcovou ukázala v trochu jiném světle. „V literární historii se najednou akcentuje ‚jiná Božena Němcová‘. Nikoliv jako autorka Babičky, ale jako autorka mimořádné a rozsáhle korespondence, která jí v okamžicích tvůrčí krize literární tvorbu nahrazuje. Není to jen pramen k životu Boženy Němcové, ale skutečně svébytný, specifický a překvapivý korpus jejího literárního díla.“ U korespondence je podle Činátlové patrné, že nebyla autorkou národního obrození, idyly a domova, ale že jsou to texty spíše existenciálního zápasu, a že díky jejím dopisům můžeme Němcovou srovnávat s autory, jako byla Virginia Woolf, Sylvia Plath nebo Franz Kafka.

Nejstarší fotka spisovatelky Boženy Němcové v Česku (Muzeum Chodska v Domažlicích)|foto: Zbyněk Schnapka,CNC/Profimedia

Podle historičky Kateřiny Sixtové, která ve své práci zkoumala, jakým způsobem se píše o Němcové v průvodcích Babiččiným údolí v dlouhé historické perspektivě, je obraz Němcové velmi statický i po sametové revoluci. „Já jsem se zabývala Boženou Němcovou ve filmech, v tištěných průvodcích a obrazem Babiččina údolí v sociálních médiích. Ukazuje se, že je obraz Němcové příšerně stabilní a že do nějakého širšího povědomí se jiné obrazy Němcové nedostaly.“ Podle Kateřiny Sixtové je i na stránkách Google Maps, TripAdvisoru a Instagramu v uživatelských recenzích Němcová zobrazována jako národní spisovatelka a Babiččino údolí jako místo, kam by se každý Čech měl jít podívat. To podle Činátlové souvisí s tím, že je spisovatelka silně zapsána pomocí nejrůznějších pamětních desek a pomníků do české krajiny. „Tyhle obrazy odvádí naši pozornost od té literatury, kam by Božena Němcová měla patřit především. Neptáme se po tom, jak Božena Němcová píše, jak vypadají její texty, ale vstupují tam všechny tyto sekundární významy,“ dodává Činátlová.