Jaké ženské hrdinky chtít po MeToo? Míň vysmátých prostitutek, víc holčiček, co nesedí v koutě

Dnes už by v Hollywoodu Pretty Woman asi nenatočili. Vivienne, hlavní hrdinka slavného filmu, je totiž prostitutka, ale film její povolání moc neproblematizuje. Až na to, že nosí neslušivé paruky a ponocuje, se zdá v pohodě. Vysmátá rusovláska netrpí kapénkovou infekcí ani posttraumatickým syndromem, i když je s jejím tělem nakládáno jako s kusem hadru. Tedy než potká finančníka Edwarda. Zatímco Edward mlčí a uzavírá milionové obchody, Vivienne poslouchá v bublinkové vaně Prince z walkmanu – a nebojí se, že se jí walkman namočí. Je roztomile naivní, neumí používat kleště na šneky a do Edwarda se zamiluje, aniž by ji znepokojovalo, že si ji pronajal stejně jako luxusní hotel.

Nebo Discopříběh z Barrandova aka českého Hollywoodu. Hlavní hrdina se na dýze seznámí s atraktivní blondýnou Evou, která však „patří“ ke staršímu frajírkovi Cáfovi. Přestože se stejný večer seznámí také s hodnou kadeřnicí Jitkou, zamiluje se do sebevědomé krasavice Evy. A tak zatímco podržtašce Jitce dává najevo svůj nezájem, snaží se vetřít do přízně Evy. Poté co na něj krasavice hodí bobek, sblíží se se submisivní Jitkou, která po něm jede jako slepice po flusu. Divákovi se dává najevo, že je lepší mít vrabce v hrsti (poslušná kadeřnice) než holuba na střeše (vamp Eva).

Legendární Hříšný tanec by ovšem obstál. Hlavní ženská hrdinka Frances se totiž rozhodne, že nebude sedět v koutě. Tahle uťáplá mladší dcera ze zbohatlické rodiny se v letovisku zamiluje do instruktora tance Johnnyho a díky práci s ním a se svým tělem se stane sebevědomou dívkou, která začne odporovat rodičům a dělat zvedačky. Co se sociálních vrstev v páru týče, jde vlastně o Pretty Woman v opačném gardu. Je příjemné sledovat, že majetková nerovnost se pro jednou může týkat i muže, kterému v tomto případě osud nadělil úděl námezdního tanečníka.

Filmy, které stereotypy úplně staví na hlavu, mě ale v poslední době baví nejvíc. Třeba Call Me by Your Name – aneb i gay jak poleno může ze zhrzenosti souložit s dívkou a s broskví. Nebo seriál Stranger Things, kde paranormální silou a odvahou disponuje dívka oholená jako buddhistický mnich. Kriminalistka Eve ze seriálu Killing Eve je, jak by řekl král objektifikace žen Michal Viewegh, tuctová Asiatka a heteračka. Její sexualita je ale fluidní jako Vltava – chová vášnivé city k ruské vražedkyni, což jí nebrání bodnout ji do břicha. A to není všechno. Její kolega, detektiv s výzorem vikáře, se jí svěří s homosexualitou, která mu naopak nebrání mít spokojené manželství a dítě. Manželka ho sbalila, protože „ovulovala a byla bohatá“.

Filmy, které stereotypy úplně staví na hlavu, mě ale v poslední době baví nejvíc. Třeba Call Me by Your Name – aneb i gay jak poleno může ze zhrzenosti souložit s dívkou a s broskví|foto: Sony Picture Classics

Hlavní hrdinku Sharp Objects, alkoholickou reportérku, chce zase políbit pohledný policista. Ona mu nevrazí, jak by se dalo očekávat, ale přiměje ho místo toho, aby jí strčil ruku do kalhot. Časy se evidentně mění, ale jak kde – počkejme si, co se odehraje v Kamarádovi do deště III. Ten nás vrátí na zem, holky budou zas jen ozdoby a kluci budou diktovat světu.

Nechce se mi ale dívat na filmy určené výhradně poselstvím o nutnosti zrovnoprávnit pohlaví. Stačilo by mi, kdyby byly produkty zábavního průmyslu nespravedlivé ke všem stejně. Ať je alespoň v něčem vyváženost. Je pošetilé zpětně upravovat stará díla a obsazovat do rolí Rychlých šípů nebo Krotitelů duchů holky. Všechno je produkt své doby a přemazávat tu tehdejší dneškem je mrháním energií. Za dvacet let budou naše děti, které už možná mezi pohlavími nebudou rozlišovat, kroutit hlavou nad obdobím, kdy jsme chtěli místo filmů přednášky o rovnosti a nevadilo, že v nich o nic jiného nejde. Stačí jen o pár vzdorujících holek, které chtějí dělat zvedačky a hledat vražedkyně, víc. A o pár Edwardů míň.