Jaký byl život žen disidentek v ČSSR? Začínají se zapisovat příběhy chartistek

24. leden 2017
03785587_0.jpeg

Jaké role hrály ženy v československém undergroundu a jak se socialistický režim k ženám v podzemní opozici choval? O tom jsme mluvili s Marcelou Linkovou ze Sociologického ústavu AV ČR, zakladatelkou projektu Ženy v disentu.

„Existuje tu poměrně velké bílé místo,“ vysvětluje Marcela Linková. „Víme docela dost o tom, jak se zapojovali muži i jak se dál profilovali po roce 1989. Velmi málo ale víme o tom, co se dělo se ženami Charty 77, jaké byly jejich osudy a jak se zapojovaly do undergroundu, disentu a Charty.“ Projekt Ženy v disentu je aktuální nejen v souvislosti s letošním čtyřicátým výročím Charty 77, ale i proto, že generace tehdejšího disentu pomalu začíná odcházet. „Rozhodli jsme se zaznamenat zkušenosti žen, které zatím nebyly zmapované. Projekt je na samém začátku, získali jsme podporu Akademie věd České republiky. Zmapovali jsme, jaké studie a články na toto téma vyšly, a dáváme dohromady databázi žen, se kterými chceme natáčet rozhovory.“

Na dokumenty ze série Ženy Charty 77 se můžete podívat tady.

Vedle prominentních jmen osobností, které fungovaly třeba jako mluvčí Charty 77, jde i o ženy v regionech, které neměly vůdčí role. Jejich podpora a často zpětně neviditelná práce ale byla pro disent zásadní. „Některé ženy se zapojovaly do sestavování a psaní dokumentů, byly angažované jako mluvčí a fungovaly v každodenním běhu disentu. Velká část se ale podílela na věcech, které zůstávaly neviditelné, a přitom byly velmi nebezpečné. Šlo o pašování a přenášení dokumentů, ve frontách na nákup se třeba vyměňovaly tašky a podobně. Často šlo také o přepisování, které bylo trestné.“

Ačkoliv ženám v disentu zatím nebyla věnovaná větší pozornost, jejich přínos byl významný: „Ženy tvořily 30 procent signatářů a také vždy figurovaly mezi hlavními mluvčími Charty 77. Je třeba si uvědomit i to, že rodiny někdy dělaly strategická rozhodnutí. Manželé se například domluvili, že podepíše jen muž. Aby alespoň jeden z nich nebyl tak exponovaný vůči režimu.“

Režim na ženy často útočil přes jejich děti, zastrašování a výhrůžky nejhůře doléhaly na samoživitelky, které se neměly na koho obrátit. Těžší byla také situace na malých městech, kde byl odpor vůči režimu více na očích a disidenti a disidentky byli více izolovaní. „Z výpovědí, které se nám zatím podařilo získat, vyplývá, že ženy měly často připravený plán pro případ, že by šly do vězení. Některé měly třeba sepsané prohlášení, kdo by se měl starat o děti, když je zatknou, jiné měly dohodu s jinou ženou, která byla připravená se o ně postarat,“ popisuje Marcela Linková. Právě mateřství, které je dělalo snadno vydíratelnými, zároveň ženy do jisté míry chránilo.

03785623.jpeg

Poslechněte si více v rozhovoru s Marcelou Linkovou v podcastu. Více se o projektu dozvíte na webu.

Další články autora