James Cole z BiggBossu: Nechceme mlčet a vypadat, že máme strach

„Lidé, kteří mají potřebu hodně křičet, to je jen určitý druh lidí. Co je z reakcí na tohle vyjádření vidět, je fenomén, který můžeme sledovat kdekoli, kde je otevřená diskuse – absolutní úpadek úcty v jakékoli diskusi. V momentě, kdy někde není zodpovědnost za to, co někam lidé napíšou, fyzický kontakt, chovají se příšerně, zanechávají po sobě často divný mentální verbální sliz,“ reaguje James na otázku, jestli reakce na sociálních sítích na toto vyjádření nějak pozměnily obraz fanoušků, komunity kolem BiggBossu. „Jestli mě něco dlouhodobě překvapuje, je to způsob, jak jsou dnes napadaná mírová gesta, která vedou k uměřenosti, vyzývají k zastavení se. Ze slov jako láska se stala sprostá slova. Z mezilidské úcty a respektu k druhému se stalo něco, z čeho si lidé dělají legraci, nad tím mi zůstává rozum stát,“ tvrdí James a dodává, že riziko ztráty fanoušků v důsledku manifestu BiggBossu nehrálo roli.

„To, co udělal Smack, jsem neslyšel a nemůžu se k tomu vyjádřit. Jedna věc je to, jak rap začal, odkud se rekrutoval. My jsme ho tady dostali jako určitou formu. Necítím se být zavázán opakovat náladu počátku rapu, tuhle epochu. Rap nemám spojený s revolučním nábojem. I proto v poslední době do jisté míry prchám k médiu klasické písničky,“ komentuje James můj dotaz, proč nepromítá politický aspekt do svého umění (jako třeba Smack ve skladbě Kdo neskáče, není Čech) navzdory tomu, že rap sám je od počátku definován silným sociálně-politickým akcentem.

„Věříš v českou politickou reprezentaci, nebo bude muset přijít změna zezdola od iniciativ, jako je BiggBoss?“ ptám se. „Nemyslím si, že by ze strany politického spektra přišlo něco nečekaného, každý má svoji agendu, své zájmy, těm lidem jde hlavně o to, aby se dostali do dalšího volebního období. Nezaznamenal jsem politickou figuru, která by udělala něco nečekaného,“ míní Cole a dodává, že poslední dobou spíš dění v Česku sleduje z odstupu, protože nahrává novou desku.

„V médiích jsem viděl mluvit Halíka, mluvil pěkně. Šlo o obecnou výzvu k solidaritě. Viděl jsem Mirka Petříčka, to se mi taky líbilo. Řekl zajímavou věc o sledování vzorů a veřejných figur, že to může být do jisté míry nešťastné, protože to znamená, že jsme sami zmatení a potřebujeme pořád sledovat rodičovské figury. Ale asi je důležité slyšet, jak se lidé, kteří mají vliv, k věcem staví, i proto jsme vyšli ven s manifestem, hodně lidí nás sleduje,“ komentuje Cole, jestli potřebujeme veřejné osobnosti kultivující společenskou debatu a které to podle jeho názoru v současnosti jsou.

„Moje nová deska vyjde v půlce května, je to moje sólové album a nejambicióznější projekt, který jsem kdy dělal. Půjde o koncepční album, radikálně odlišné, nejde o – když to řeknu blbě – klasickou rapovou šaškárnu. Většina toho není hip hip, ale písničky klasického střihu, hodně zpívané, přizval jsem hodně muzikantů, je tam i hodně kytar.“