Je Bůh prázdnota? O setkání křesťanství a zenu se Šimonem Grimmichem

Zen neboli zen buddhismus je japonská odnož indického buddhismu. Slovo zen pak znamená meditativní ponoření se do sebe. Podle Šimona to ale není všechno: „zen není jenom to, že se sedí nehnutě na polštářku, ale patří k tomu i nejrůznější rituály, ceremonie nebo texty“.

Se zenem se z křesťanských církví nejčastěji potkávala ta katolická. „Má to asi více příčin. To katolictví má vybudovanou dobrou strukturu pro učení zenu. Existují kláštery, takže řada těch křesťanských zenových center je právě v klášterech,“ říká Šimon. Navíc se podle něj se zenem nejvíc protíná křesťanská mystika, ke které má katolická tradice také blízko.

Čtěte také

„Buď jako Ježíš, buď jako Buddha.“ Hergot! s učitelem meditace Šimonem Grimmichem

Důležitou osobou pro setkávání křesťanství a zenu byl německý jezuita Hugo Enomiya-Lassalle. „Je to člověk, který přinesl zen na západ a otevřel k němu cestu řadě křesťanů cestu,“ vypráví Šimon. Lassall nechápal zen jenom jako nástroj meditace. Podle Šimona „v zenu našel cestu svojí osobní spirituality“.

Lassalle přišel na to, že „cíl autenticky žitého křesťanství a autenticky žitého zenu je tentýž, vlastně jde o zkušenost absolutna,“ přibližuje Šimon. Zenový učitel Lassalla Kóun Jamada v tomto smyslu říkal, že čaj chutná stejně křesťanům i buddhistům.

V čem je sjednocování křesťanství a zenu podle Šimona problematické? Jak prožívá obě tradice on? Co je v křesťanském kontextu zenové osvícení? A jak na Lassallovo učení reagovali představitelé katolické církve? Dozvíte se v Hergot!u.