Je zvláštní, když vám neznámý člověk začne vyprávět intimní věci, říká autorka projektu Moje terapie

Motivem k účasti v podcastové sérii byla podle Táni Zabloudilové nejčastěji chuť sdílet zkušenost, že terapie je vlastně poměrně dostupný prostředek k tomu, aby bylo člověku lépe v nějaké obtížné situaci. „Druhá část lidí přicházela s tím, že rekapitulace jejich dosavadního vývoje v terapii, společně s terapeutem, by jim mohla nějak pomoci, mohli by si to prostřednictvím toho pořadu nějak uspořádat,“ říká Zabloudilová. Zajímavým okamžikem bylo, když se někteří klienti se svým terapeutem vlastně poprvé potkali v jiném prostředí než v terapeutovně, kde běžně pracují.

Podcasty Moje terapie se natáčely v komorním prostředí karlínského studia, které se tak stalo improvizovanou terapeutickou místností. Součástí tohoto terapeutického prostoru se na omezený čas stali i samotní autoři jednotlivých dílů. „Všechna ta setkání byla velmi intenzivní. Je zvláštní, když člověk, kterého vlastně vůbec neznáte, vám najednou začne vyprávět velmi intimní, osobní věci,“ popisuje zkušenost svou i ostatních autorů dramaturgyně.

Jakkoliv se ve většině dílů zmiňuje nějaká konkrétní diagnóza, s níž se lidé potýkají, tvůrci se snažili poukázat na skutečnost, že do terapie vůbec nemusí jít člověk jen s diagnózou. „Je to místo, kde se dá pomoct od lecjakého problému nebo ho nějak zmírnit,“ říká Zabloudilová. Ji samotnou právě v tomto kontextu nejvíc bavily momenty, kdy klienti mluvili o věcech, které vlastně někdy zažil každý z nás.