Kabinetu o remixu IV: Nová doba

Rupert Huber a Richard Dorfmeister, kteří jsou podepsáni pod projektem Tosca, by se bez přehánění dali označit za „posedlé remixováním“. Až na jednu výjimku mají všechny řadové desky tohoto rakouského dua své remixové verze, a aby toho nebylo málo, tak celá remixová alba existují navíc i ke dvěma skladbám – Fuck Dub a Honey. Druhá zmíněná se nachází v originále na druhé řadovce Suzuki z roku 2000 (která rovněž existuje v remixové verzi Suzuki In Dub) a o dva roky později se dočkala rovných třinácti přepracování.

Ta vyšla pod příznačným názvem Different Tastes Of Honey u vlastního labelu dvojice nazvaného G-Stone Recordings, ostatně podobně jako většina jejich dalších releasů. Mezi remixéry se objevili mimo jiné Faze Action, BiggaBush nebo Funky Lowlives, ovšem ten nejlepší se nachází hned na začátku nahrávky a postaral se o něj jeden ze zakládajících členů skupiny Sofa Surfers Markus Kienzl.

Všechny díly Kabinetu najdete v našem JUKEBOXU!

Hned několikanásobné zastavení Kabinetu v Norsku mají na svědomí dva dvojčlenné projekty/kapely: Kings Of Convenience a Röyksopp, ti navíc v pozici remixujících i remixovaných. Indie-folk-popové duo Eirik Glambek Bøe & Erlend Øye vydalo svou ceněnou debutovou desku Quiet Is The New Loud u labelu Source v březnu 2001. Uběhlo jen pár měsíců a většina písní ze zmíněné dlouhohrající prvotiny vyšla znovu: v říjnu stejného roku na desce Versus v přepracováních, která měli na svědomí Four Tet, Andy Votel nebo Ladytron. O nejznámější remix se ale postarali právě Svein Berge a Torbjørn Brundtland neboli Röyksopp, jejichž citlivě oživená verze veskrze uondaného originálu I Don’t Know What I Can Save You From se dočkala i zaslouženého sólového vydání na samostatném vinylu.

Ve stejném roce jako Kings Of Convenience vydali u labelu Wall Of Sound své dodnes neméně ceněné debutové album i Röyksopp. Melody A.M. se sice remixové verze nedočkalo, všechny čtyři singly z něj vydané ale ano. Tím čtvrtým v pořadí (po skladbách So Easy, Eple a Poor Leno) byla píseň Remind Me, která vyšla na vinylu v roce 2002 a pod jedním z jejích remixů byl podepsaný i v té době prakticky ještě neznámý mladý houseový producent James Zabiela.

Přestože se jednalo o jeden z jeho vůbec prvních remixů (první vlastní tvorbu vydal na EPčku Utilities dokonce až o tři roky později), dle jeho kvalit se dalo předpokládat, že tenhle dvaadvacetiletý Brit má našlápnuto na solidní hudební kariéru (to se ostatně v budoucích letech i potvrdilo). Z (oproti předchozím třem singlům) celkem nevýrazného tříminutového originálu vytvořil epický, téměř devítiminutový „Ingeborg“ remix s klubovým feelingem, který zároveň skvěle funguje při domácím poslechu.

Japonsko je známé tím, že velká většina desek, která v této zemi vychází, obsahuje často i závěrečný bonusový track (a někdy nejenom jeden), který nelze nalézt na evropské/americké/australské (zkrátka jakékoliv jiné) verzi. Extrémním případem jsou pak exkluzivní edice celých nahrávek, jako je tomu například s albem The Private Repress z roku 2003 – speciální edicí druhé řadovky DJ Shadowa z roku 2002, která obsahuje radio edity, b-strany a remixy skladeb právě desky The Private Press.

Jeden z remixů (konkrétně ten hitu Six Days ve verzi od Soulwax) rotuje i v denním playlistu Radia Wave, nicméně bezkonkurenčním vrcholem The Private Repress je vokální „UNKLE Uncensored“ verze skladby GDMFSOB, v instrumentálním originále spojená v jednu s dalším trackem Right Thing. O vokální příspěvek se odzbrojujícím způsobem postaral Roots Manuva, který už sám o sobě luxusní remix posunul svým flow ještě o další level výš. Ostatně už samotný fakt, že remix obsahuje i zcela novou, speciálně pro tu příležitost nahranou vokální složku, je vcelku ojedinělým jevem, který se navíc v tomto případě povedl opravdu na výbornou.

Podobně nabušený remix jako v případě GDMFSOB se povedl o pár let později i warpovskému veteránovi Clarkovi, který v roce 2007 přepracoval v původní verzi hodně temně dubstepový track Mr. Bad News do ultimátního party killeru v podobě breakcorem/drill’n’bassem řádně okořeněného junglu, kde vysamplovaná hláška z tracku Poison od Prodigy hned na úvod už je jen takovou třešničkou na dortu. Originál vyšel o rok dříve u labelu Planet Mu na dlouhohrajícím debutu Extend producenta Steva Whetmana pod aliasem Milanese. Clarkova verze byla jednou z několika remixů skladeb právě z oné debutové desky, které posléze vyšly na remixovém releasu Adapt, kde se, vedle Chrise Clarka, o přepracování dalších tracků postarali také producenti Distance nebo HRDVsion.

Patrně jednou z největších remixových obsesí „trpící“ již zmíněné duo Tosca má svého konkurenta i ve Velké Británii – trochu netradičně u indierockové kapely. Čtveřice Bloc Party má na svém kontě remixovou verzi jak debutu Silent Alarm, tak třetí nahrávky Intimacy. Druhá studiová deska v pořadí A Weekend In The City z ledna 2007 se sice svého remixového sourozence nedočkala, ale o to více si to vynahradila jinak: čtvrtým singlem z ní, kterou se stala skladba Flux. Ta se navíc na první verzi desky ani nenacházela, což kapela po vydání singlu vyřešila následovným opětovným releasem celé desky ještě v listopadu téhož roku, kde Flux figuroval jako závěrečný bonusový track. Ovšem zpět k onomu singlu, ten totiž existuje i v (jak jinak) exkluzivní japonské verzi s celkem třináctipoložkovým tracklistem!

Kromě remixů všech tří předešlých singlů z desky (kterými byly Prayer, I Still Remember a Hunting For Witches) obsahuje i předělávky skladeb Uniform nebo Where Is Home, přičemž mezi remixéry figurují mimo jiné Does It Offend You, Yeah, SebastiAN nebo Fury666. Ale také, a to především, slavný tajemný dubstepový producent Burial, který si nevzal na paškál onen singl Flux, nýbrž skladbu Where Is Home. A nebyl by to Burial, aby z ní nevytvořil prakticky zcela nový, jednoduše geniální track v duchu své tvorby. Žádné kytary, žádné přepracované sloky, jen jedna titulní fráze z refrénu, následně využitá jako různě modulovaný sampl do Burialova vlastního dubstepového podkladu s typickým vinylovým praskáním a šuměním.

Jestliže Burial vytvořil remix přesně v duchu své produkce, další britský, tentokrát drum’n’bassový producent Breakage (vlastním jménem James Boyle) na to šel přesně naopak a výsledkem se stalo snad ještě lepší přepracování originálu. Tím je skladba Testament s hostujícím Gonjasufim za mikrofonem z druhé řadovky Flying Lotuse, která vyšla v roce 2008 u labelu Warp Records. Boylův remix se objevil na třetím a závěrečném dílu EPčkové série L.A., jež sestává z b-stran a remixů skladeb z desky Los Angeles, které vytvořili mimo jiné Nosaj Thing, Dimlite, Ras G nebo Martyn. O jedno z nejlepších a hlavně nejoriginálnějších a nejpřekvapivějších přepracování se nicméně postaral právě James Boyle, který z Testamentu nevytvořil žádný nalámaný taneční remix, ale ultimátní, postapokalyptickou suitu s rituálním bubnováním a temnými syntezátorovými linkami, která je od zakouřeného jazzového originálu skutečně na míle daleko.

Podobně výrazně si v roce 2011 pohrál s originálem také Mark Pritchard. Poté co Radiohead vydali své osmé studiové album The King Of Limbs, začala na jejich popud od července do října stejného roku vycházet série remixových dvanáctipalců, která se zastavila na konečném čísle sedm. Vzápětí všechny remixy vyšly také na shrnující kompilaci TKOL RMX 1234567, po níž se objevilo ještě osmé, ovšem už pouze digitální pokračování. Mezi remixéry figurují například producenti Caribou, Four Tet, Shed, Lone, Nathan Fake, Blawan, duo Modeselektor a také Mark Pritchard, jehož dva remixy písně Bloom vyšly na druhém díle, jeden pod Pritchardovým občanským jménem a druhý pod aliasem Harmonic 313. A právě ten patří mezi ty nejpovedenější – jednak díky nápaditému přepracování a jeho celkové atmosféře, ale také skvělému, více jak minutovému fade-outu.

Posledních šest minut čtvrtého dílu remixového Kabinetu si zaslouženě vydobyli Gil Scott-Heron, mladý Brit Jamie „xx“ Smith, známý především coby člen kapely The XX, a píseň New York Is Killing Me. Ta se v originále nachází na skvělé návratové desce I’m New Here slavného soulového a jazzového básníka a producenta, která vyšla u labelu XL Recordings v roce 2010 po více jak 15 letech od předešlé řadovky a stala se třináctou a zároveň bohužel i poslední v jeho diskografii, protože o rok později Gil Scott-Heron ve věku 62 let umírá. Na desce I’m New Here Heronovi producentsky vypomáhal sám šéf labelu XL Recordings Richard Russell a právě on byl tím spouštěčem následného vzniku remixové desky We‘re New Here Jamieho „xx“ Smithe. Russell totiž znal kapelu The xx a jejich deskou byl při produkčních pracích na desce I’m New Here výrazně ovlivněn. Když pak přemýšlel, kdo by mohl zremixovat některé skladby, shodli se s Heronem, že by spíš než o různé lidi mělo jít o jednu osobu, a tak Russell oslovil právě Smithe, který nebyl proti, protože Gil Scott-Heron byl shodou okolností jedním z jím obdivovaných umělců.

Gil Scott-Heron|foto: XL Recordings

Slovo dalo slovo, Jamie Smith začal během turné s The xx pracovat na remixech a výsledkem se stala nahrávka We’re New Here, na které se nachází třináct z celkových patnácti skladeb přepracovaných do zcela nových verzí. Hudebně se ve své podstatě jedná čistě o Smithovo dílo, jelikož do své postdubstepové produkce posléze pouze použil Heronovy vokály z jednotlivých písní, takže než o remixech už lze v tomhle případě hovořit spíše o reinterpretacích. Ať už ale skladby na desce We’re New Here nazveme jakkoliv, nic to nezmění na faktu, že se z většiny jedná o podařené dílo, které se ostatně dočkalo i výrazně pozitivních kritických reakcí. Prvním singlem se stal track NY Is Killing Me (existuje k němu i oficiální videoklip) a ten také uzavřel čtvrtý díl Kabinetu Radia Wave věnovaného remixům.

Playlist:
Tosca – Honey (Markus Kienzl Dub)
Kings Of Convenience – I Don’t Know What I Can Save You From (Röyksopp Remix)
Röyksopp – Remind Me (James Zabiela’s Ingeborg Mix)
DJ Shadow – GDMFSOB (UNKLE Uncensored)
Milanese – Mr. Bad News (Clark Remix)
Bloc Party – Where Is Home (Burial Remix)
Flying Lotus – Testament (Breakage’s Bill’s Suit Mix)
Radiohead – Bloom (Harmonic 313 RMX)
Gil Scott-Heron and Jamie xx – NY Is Killing Me