Kapela Květy na nové desce pumpuje rockovou energii do melancholických nálad
Po sérii sólových desek jednotlivých členů a třech letech od poslední řadovky přichází Květy s devátou deskou nazvanou Květy Květy. V rozšířené sestavě o bubeníka Jakuba Kočičku se prezentují rockovějším, robustnějším zvukem kapely. V textech se ohlíží za dvaceti lety fungování skupiny.
Ač Květy delší dobu nic nevydali, Martina Kyšperského je všude plno. Překvapivě více před kamerou než s kytarou za mikrofonem ve studiu nebo na pódiu (myšleno před koronavirovou pauzou). I když… V poslední době najdeme jeho jméno na řadě alb v roli producenta (Jan Fic nebo Evolet), pro vybrané televizní snímky připravil hudební doprovod a jeho texty se objevují i na deskách jiných muzikantů. Jako příklad můžeme uvést pokračující spolupráci s Lenkou Dusilovou na novém albu Řeka.
Ale zpátky ke Květům. Ti na deváté řadovce uhýbají jiným směrem, který je rockově přímočarý, ale zároveň nepopírá Martinův stabilní myšlenkový svět.
Personální přeobsazení, kterým kapela prošla, Květům prospělo. Nové kvarteto je ve výsledku zvukově barevnější, což nejlépe charakterizuje skladba Kinedryl. Její první část plyne v tradičním, spíše hravějším duchu, kde vedle kytar a bicích hrají významnou roli i různé elektronické zvuky. Skladba se ztiší i díky jednoduchému vstupu smyčců, aby na konci mohla vybouchnout do robustní rockové tečky, kdy se náhle stěny standardního pokoje rozestupují do krajiny, a kytara útočí s rytmikou do houslové hradby. Takové Květy neznáme a Ondřej Ježek ve studiu Jámor a „V“ ve Zlíně dokázal současné našlápnutější cítění kapely výborně vystihnout.
„Ale dřív, než bude pozdě, tak musíš to říct,“ zpívá Kyšperský ve skladbě K, a jako by tím chtěl naznačit, že letošní jubileum legitimizuje jeho tendence vracet se v textech více do historie. Jeho vzpomínky znovu nejsou adresné, spíše pocitově popisují letmými obrazy genezi různých vztahů. Ať už k partnerům, kolegům, veřejným osobnostem, nebo dokonce přírodě. A i když je na začátku nabroušený (Do tmy) nebo naopak nebetyčně roztoužený (Zkouška sirén), vždy původní pocity doplní řada dalších různorodých vjemů do bohatší a tím pádem méně jednoznačné mozaiky.
Ve světě Květů v roce 2020 se nejen dobře tančí – posluchač může také ladně plout na toku asociací, kde se schází vzpomínky na turné v Polsku, Dana Nekonečného, čítárnu Unijazzu nebo nemocnici v brněnských Bohunicích. Civilním, očistným a jedinečným způsobem, nutno podotknout.
Jsou Květy stále tiší rebelové z Brna? V čem je nový bubeník Jakub Kočička jiný než předchůdce Aleš Pilgr? Prospěla čtveřici personální rošáda a jaké nové hudební odstíny nám kapela na albu představila? Poslechněte si celou recenzi deváté řadovky Květy Květy.
Květy – Květy Květy (Indies Scope, 2020, 41:57)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
