Každá země má cestovatele, který se v ní najde, shrnuje svoje východní zkušenosti Tereza Hronová
Nosit šátek v Íránu není na obtíž. Rozhodující jsou setkání s lidmi a pohostinnost, tvrdí mladá cestovatelka. Většina jejích cest vedla na Blízký východ, do Malé Asie nebo na Kavkaz.
„Turecko pro mě byl první zážitek z nějaké menší exotiky,“ říká Tereza Hronová, kterou pozitivně překvapila hlavně tamější pohostinnost. Írán pak byla vůbec země plná překvapení, hlavně ve smyslu rozdílu mezi představami, které o zemi měla, a reality, se kterou se setkala. V pohostinnosti pak Írán Turecko ještě trumfnul. „Na východě jsem si jistá, že mi lidé pomůžou. Host do domu je bůh do domu. V západní Evropě bych si tím tak jistá nebyla. Tam je to každý za sebe,“ dodává.
S šátkem se v převážně šíitském Íránu sžila rychle. „Kupodivu mě to neotravovalo ho nosit. Když vám třeba spadne, nikdo to neřeší a v soukromí mě sami nabádali k tomu, abych si ho sundala.“ I kvůli šátku by Tereza Hronová spíše než ve vyšších letních teplotách – a delších světlých dnech – doporučila k návštěvě Íránu jarní měsíce. „My jsme tam byli na podzim, mysleli jsme si, že Írán je prostě teplá země, ale na poušti nám sněžilo. Za šátek jsem byla ráda,“ usmívá se.
Gruzii navštívila v rámci hudebního workshopu během výměny mládeže, jak se nazývají projekty, které s evropskou podporou organizují různé neziskovky včetně těch českých. „Organizátoři hradí cestu i pobyt, který nejde prodloužit na další cestování po cizí zemi. Můj projekt připravila za českou stranu neziskovka Be International.“ Západogruzínské město Batumi je podle Terezy Hronové ošklivé natolik, že se podle něj dá stanovit jednotka urbánní ošklivosti – 1 batum. „Lunapark u moře vypadá jako sovětský park zábavy, sousedí s tureckou čtvrtí a prapodivnými mrakodrapy s vyskakujícími paprsky a bizarními tvary.“ Ale samotný projekt považuje za velmi přínosný, i ve srovnání s dalšími, na kterých byla.
Indie Tereze Hronové naopak nesedla. „Každá země si najde svého cestovatele, ale pro mě to Indie není,“ říká mladá cestovatelka. „Indie je strašně rozmanitá a všude jiná, ale my jsme neměli štěstí na lidi.“ Roli pro ni sehrály žaludeční potíže i okradení. „Ale i v Indii jsme si našli své, byli jsme například na svatbě. Nějakou dobu ale Indie druhou šanci nedostane. Musím si to nejdřív přebrat v sobě.“
Související
-
Petr Svoboda: Írán je země zaslíbená. Pro couchsurfing
Petr Svoboda se podělil o svoje zážitky a zkušenosti z měsíčního cestování po Íránu. Bydlel v íránských rodinách a také navštívil poutní místo, hrobku imáma Alího a...
-
A. Dejmková a F. Drahota: Na kole z Istanbulu až k Indickému...
„Jsme na cyklocestování závislí,“ říkají Anna Dejmková a František Drahota. Vloni dojeli na kole z Česka do Istanbulu. Tahle cesta jim ale jenom otevřela další obzo...
-
Viktorka Hlaváčková: Na Kavkaze jsou lidé tak milí, že jsem po čase utekla zpět do samoty v přírodě
Nadšení z Adžárie, dobrovolničení v Tušsku, vyhoštění z Ázerbájdžánu...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.