Kdo očekává kolektiv jako na střední, může být překvapený. Jaké je stát se vysokoškolákem?
„Na střední jsme měli partu, kde jsme se bavili všichni se všemi, to mi na vysoké nevyšlo,“ popisuje svoje zážitky z nástupu na vysokou studentka Anna. „Bál jsem se, že na něco zapomenu, že něco zmeškám, něco se mi nepovede a kvůli tomu mě vyhodí,“ vzpomíná na začátky na vysoké Tadeáš. „Ale o tom ten prvák taky je, zjistit, jak fungovat, jak se učit, co člověku vyhovuje,“ dodává.
„Hned první den byla uvítací párty. Já jsem si řekla, že na ni nepůjdu a udělám si úkol, co nám zadali na další hodinu. Dodnes mi je líto, že jsem nešla na párty a dělala jsem úkol,“ vypráví Anna.
Večírek je jednou z příležitostí, jak se seznámit se spolužáky. Co když ale velké akce nejsou nic pro mě? „Možná jako introvert nebudu vyhledávat velké party, které míří do restaurací a kaváren, ale spíš se budu domlouvat s jednotlivci,“ říká psycholog Jan Kulhánek. „I introverti mají potřebu mít vztahy a kontakty a nějak se v kolektivu zabydlet,“ vysvětluje.
„Kdo očekává kolektiv jako je na střední, může být překvapený,“ popisuje psycholog specifika vysokoškolského prostředí. Jak se dobře zařadit? „Znamená to si připomenout, jak jsem na tom já: Kolik potřebuju času? Jak moc mi dělají dobře větší skupinky? Jsem spíš pasivní pozorovatel, nebo si hned s někým začnu povídat?“ říká Kulhánek a dodává, že na vysokou školu už jdeme s jistými životními zkušenostmi.
Poslechněte si celý díl Studovny o nástupu na vysokou školu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
