Kdyby byl nový Wolfenstein II: The New Colossus film, putoval by rovnou na DVD. Na vině není jen slabý scénář

11. listopad 2017
Ze hry Wolfenstein II: The New Colossus

Wolfenstein patří mezi nejznámější herní série. Klasický Wolfenstein 3D z roku 1992 de facto založil žánr stříleček a ovlivnil na dlouhé roky jejich podobu. Aktuální díl podobnou ikoničnost postrádá a nenabízí nic víc než jen solidní střílení nacistů.

Listopad pokračuje v nadílce velkých herních titulů i událostí, a abychom zůstali v obraze, přinášíme v aktuálním Questu rovnou dvě témata. V první části jsme si povídali s Pavlem Barákem o nejstarší evropské konferenci pro herní vývojáře GDS - Game Developers Sessions. GDS začalo před 14 lety v Uherském Hradišti jako setkání zhruba 80 začínajících i profesionálních českých vývojářů. Letos, 17. a 18. listopadu, se stovky návštěvníků sejdou už posedmé v Praze. Komunitní atmosféra se však za ty roky z události nevytratila. Stále se zde vedou odborné technologické přednášky, stále tu profíci radí začátečníkům, stále tu probíhá důležitý networking.

GDS však pamatuje i na laiky a nadšence. V rámci události probíhá výstava her, kde studia i jednotliví tvůrci ukazují své hry, často i úplně poprvé. Kromě toho v programu najdeme i přednášky obecného charakteru. Divácky nezajímavější bývají přednášky o zrušených hrách, díky vyprávění často neznámých příběhů z pozadí vývoje. Mezi řečníky navíc nenajdeme pouze české vývojáře, ale často i ty zahraniční. Tento rok na GDS přijede i známý indie vývojář Jonathan Blow, tvůrce designově vytříbených her Braid nebo The Witness, nebo Leszek Szczepański, technický programátor z Guerilla Games, tvůrců letošního hitu Horizon Zero Dawn. Pavel také doporučuje nepropásnout přednášku o humoru a satiře ve hrách, kterou povede Francois Alliot, tvůrce oblíbené mobilní hry Reigns.

V druhé části Questu rozebíráme novou kontroverzní akční hru Wolfenstein II: The New Colossus. Na pomoc jsme si přizvali Martina Strnada z Warhorse Studios, díky kterému jsme se mohli podívat na hru i z pohledu profesionálního herního vývojáře. Druhý Wolfenstein navazuje na konec předchozího dílu a ukazuje Ameriku 60. let pod nacistickou nadvládou. V roli Američana B. J. Blazkowicze, který se vrací do své vlasti, se hráči chopí palných zbraní a – jak to ve střílečkách bývá – nabídnou vlastní konečné řešení otázky nacistů v Americe. Zatímco z technického pohledu lze hře jen máloco vytknout a i samotný pocit ze střelby zvládli tvůrci z MachineGames skvěle, scénář druhého Wolfa by si zasloužil větší péči.

Kromě působivého začátku slouží Spojené státy obsazené německými nacisty pouze jako pozadí hry, která se věnuje výhradně honu na hlavní vůdkyni nacistů. Vyprávění příliš spoléhá na levné šokování kontroverzními nápady a na scenáristické zkratky, jako jsou bezpředmětné vzpomínky na dětství hlavních postav či obsazení vedlejších rolí línými stereotypy a karikaturami. Tím největším prohřeškem scénáře ale je umístění těch nejlepších akčních momentů do neinteraktivních filmečků, zatímco hráči hrají stále to stejné. Wolfenstein II je hlavně střílečka a vedlejší herní prvky tomu podléhají. Proto i v pasážích, kde se nabízí kradmý průchod za zády nepřátel, může jediná chybička zvrátit tichou misi v intenzivní a dlouhou přestřelku, tedy jako ve zbytku hry.

Jak se na hodnocení druhého Wolfensteina projevila kolize řemeslně slušné technické stránky a přinejlepším béčkového scénáře, se dozvíte v nejnovějším Questu.

Další články autora