Když se baví děti, musí také rodiče? Hra může být snahou o výchovu, zabíjením času i čirou radostí

20. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy matka, maminka, syn, dítě, hra

Zabavit sebe i dítě, něco se naučit, komunikovat, prožívat čas teď a tady, vytvářet společnou zkušenost a zážitky – k tomu všemu slouží hra s dětmi. Martina Poliaková se v novém díle Houpaček spolu s mámami předškoláků Janou a Míšou noří do toho, co pro ně znamená hra s vlastními dětmi. Jaké hračky jim vybírají a jaký druh her volí? Do jaké míry vpouští do hraní digitální světy a kde leží jejich hranice?

Jana popisuje, že hra je pro ni únik z každodenního stereotypu s dítětem: „Já ji pak vidím ve všem, třeba se nám vysypaly kousky polystyrenu a mě napadlo, že si vezmeme fén a budeme foukat ze strany na stranu,“ přibližuje roli spontánnosti v denním kolotoči Jana. „Můj muž potom vypráví, jak jsem skvělá a kreativní, ale on je to můj způsob, jak se nezbláznit.“ Přiznává, že ty věci dělá pro své pobavení a někdy si hraje víc než dítě.

Míša má dvě děti předškolního a školního věku. Velké téma pro ni je to, jak si pohrát v jeden čas s oběma: „Dobrou radou podle mě je pustit do hry druhé, menší dítě. Neříkat mu nešajej na to, teď nemůžeš‘, ale naopak mu dát nějakou funkci, třeba dvě karty do ruky. To zafungovalo lépe, než když jsme ho odháněli.“

Musí hry nutně bavit i dospělé? Co je pro rodiče důležité při výběru hraček? A jakou roli mají v našem životě s dětmi hry? Poslechněte si v nových Houpačkách.

Spustit audio

Související