Kendrick Lamar v Desce týdne rapuje pro ty, které mohou kdykoliv zastřelit

25. březen 2015
03345556.jpeg

Kendrick Lamar určil narativ psaní a mluvení o albu To Pimp A Butterfly už singlem The Blacker The Berry, který s intenzitou lehčí atomové pumy spustil mezi posluchače divoké rozhořčení z rasové nerovnosti i vysoké kriminality v rámci afroamerické komunity. Lamar, který se albem pasoval na nového mluvčího obrozeného hnutí black power, pak podpořil vyznění desky i obalem se skupinou Afroameričanů usazených před Bílým domem. Snaha vystihnout společenskou atmosféru ovlivněnou smrtí Trayvona Martina, Michaela Browna nebo Erica Garnera ale trochu odvádí pozornost od samotné hudby, pomocí které udělal Kendrick na téměř osmdesát minut trvajícím dvojalbu výrazný a odvážný úkrok stranou.

Seznam hostů, mezi kterými najdeme p-funkovou legendu George Clintona, basistu Thundercata nebo producenta Flying Lotuse, svádí k jednoduchému zařazení alba k jazzu a funku. Inspirace výbušným funkem je zjevná ve skvělých skladbách King Kunta, These Walls nebo Wesley’s Theory, klokotavé jazzové intermezzo v podobě skladby For Free? zase evokuje třeba poslední album zmíněného Flying Lotuse. Co by ale u kohokoliv jiného působilo jako manýra, vyvažuje Kendrick technicky i emocionálně silným rapem, který přizpůsobuje všem skladbám na míru. Díky němu vlastně ve výsledku nevadí, že se zvukově celé album výrazně obrací do minulosti a nemá ambice přinášet jakýkoliv současný zvuk. Ve For Free? předvádí frenetickou slam poetry, v tracku u zase nasazuje bezmála divadelní opilecký rap, při kterém doslova slyšíme mlácení skleničky o zuby. Kendrick se v průběhu celé desky proměňuje, v The Blacker The Berry je z něj agresivní kazatel, v Hood Politics zase ironický našeptávající šotek.

Čtěte také

Těžko si představit, že by se podobně komplexní skládanka nerozpadla, Kendrickovi se ale až na hlušší místa v polovině desky (skladby For Sale? nebo Momma) daří držet album pohromadě. Onu provázanost totiž najdeme v textech, během kterých Kendrick uvádí na scénu navzájem propojená témata v podobě „příručky pro přežití“, mezi kterými nechybí nástrahy v podobě peněz a slávy, využívání hudebníků nenasytnými manažery nebo snaha uniknout z ghetta, která s sebou ale nutně přináší ztrátu přátel. Kendrick naprosto organicky přechází od vražd lidí stejné pleti k těhotenství náctiletých nebo k hledání Boha, který je pro věřícího Lamara pořád ústřední téma.

Když se na konci desky ozve rozhovor, který Kendrick vede s mrtvým Tupacem Shakurem, člověk snadno propadne pocitu, že během poslechu desky světu afroamerické komunity ve Spojených státech opravdu porozuměl. Tak to ale ve středoevropském kontextu samozřejmě není a nemůže být – To Pimp A Butterfly člověku nabízí jenom malý vhled do života lidí, které může kdykoliv bezdůvodně zastavit procházející policista a kterým se každý den může stát, že už se nevrátí domů. Kendrick Lamar tento vhled podává způsobem, který jej spíš než vedle rapových konkurentů Drakea nebo Kanye Westa řadí do proudu, který svými deskami nastartovali Curtis Mayfield nebo Marvin Gaye.

03338247.jpeg

Hodnocení: 95 %
Kendrick Lamar – To Pimp A Butterfly (Interscope 2015)