Komiks jako primárně dětský žánr? České specifikum, říká „komiksolog“ Pavel Kořínek

„Mnoho lidí v Japonsku zná českou ilustraci a animaci lépe než leckdo nám geograficky bližší,“ říká Kořínek. „Zajímalo nás, jak bude náš komiks rezonovat v kultuře českému prostředí vzdálené, avšak zároveň komiksu až erbovně otevřené.“ Japonský komiks má totiž zřejmě, co se týče nákladů a společenské odezvy, vůbec nejvýraznější světovou tradici.

„Český komiks měl ve 20. století složitou situaci, nemohl se vždy vyjadřovat zcela svobodně. I proto se u nás vyvinula specifická forma zábavného dětského komiksu,“ přibližuje Kořínek. „Tvorbě pro děti se věnovali naši špičkoví ilustrátoři i karikaturisté. Nalezneme u nás i zajímavé žánry, které bychom v zahraničí hledali jen těžko: příběhy o chlapeckých partách po vzoru Rychlých šípů jsou vlastně světovým unikátem.“

„Český komiks se od toho japonského liší v mnohem,“ říká Kořínek. „Například barevností; japonskému komiksu zpravidla dominuje černobílé vyvedení. Český komiks na japonské publikum působí též velmi artově, což z naší perspektivy příliš nevnímáme.“

Pavel Kořínek|foto: Barbora Linková

100 let českého komiksu je seriálová výstava, každý měsíc se promění tak, aby se zde za čtyři měsíce představilo přes dvě stě objektů. Primárně jde o dobové tiskoviny, doprovozené originály z tvorby čtyř současných českých tvůrců: Karla Jerieho, Lucie Lomové, Nikkarina a Pavla Čecha.

V hlavním japonském městě je výstava k vidění až do konce ledna 2018. Pak budou její části putovat po dalších japonských městech.