Kuponová privatizace. V Česku dodnes bolí rány z rychlé ekonomické transformace

Kuponová privatizace
Kuponová privatizace

Po revoluci přišla kromě vlny euforie taky trošku nudnější, ale neméně podstatná povinnost – reforma ekonomiky. Za socialismu neexistoval volný trh a Václav Klaus a další řešili, jak v Československu nastartovat kapitalismus. Pro ekonomickou transformaci zvolili mimo jiné model kuponové privatizace, která dodnes vyvolává smíšené ohlasy. V dalším díle série Po sametu jsme proto pátrali, jak se u nás začínalo podnikat a jak na tu dobu vzpomínají tehdejší živnostníci.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

První vlna kuponové privatizace začala v květnu roku 1992, asi měsíc předtím, než jsem se narodil. Z médií a vyprávění mojí rodiny jsem získal dojem, že vstup kapitalismu do Česka nebyla úplně čistá hra. O takzvané kuponovce ví dost i podnikatel Zdeněk Pelc, ředitel GZ Media, největší firmy na gramodesky na světě. „Nevím, jestli v té době nebyly právní prostředky, jak ty věci řešit, nebo jestli nechtěly být používané. Ty mnohamiliardové díry, kdo za to byl zodpovědný? Vlastně nikdo. Vždyť ten gauner Kožený odsud odjel v klidu někam na Bahamy. Nebýt Američanů, tak si tam žije jako král,“ hodnotí kuponovou privatizaci slovy, se kterými by se asi ztotožnila spousta jeho současníků. Svůj podnik získal po dlouhých tahanicích právě při privatizaci. Teď sedí ve své kanceláři kousek od Prahy a vypráví nám o potížích, se kterými se musel na začátku 90. let potýkat.

„Přesvědčoval jsem tenkrát největšího akcionáře, což byla Agrobanka, aby vykoupil ty ostatní. Aby se dostal přes padesát procent, abychom s tím podnikem mohli něco dělat,“ popisuje Pelc situaci, kdy se všichni dospělí občané mohli stát akcionáři vybraných privatizovaných státních podniků. To ovšem přilákalo i podvodníky a lidi, kteří měli mnohem lepší představu o kapitalistickém obchodu než většina tehdejší populace. „Tam se vyhrožovalo i dětma,“ shrnuje boj s protřelými podnikateli, kteří viděli privatizaci jako cestu ke zbohatnutí.

„Ta doba prostě nebyla dobrá. Moje podniková právnička, která dělala předsedkyni dozorčí rady, skvělá ženská, skončila v ústavu. Taky jí vyhrožovali dětmi, měla jediného syna. Od té doby do podniku nevkročila,“ říká s vážným výrazem jinak vesele naladěný chlapík, který se svojí firmou vyrábí vinyly největších světových interpretů. „A to se dělo v celé republice, nebyli jsme jediný případ,“ dodává.

S výrobcem gramodesek Zdeňkem Pelcem jsme ale došli i k tomu, co bylo podle něj na kuponové privatizaci dobré, a protože je Wave i hudební rádio, nevynechali jsme ani otázku, jakou hudbu rád poslouchá, když už ji tiskne do vinylu. Pro úplný obrázek o kuponové privatizaci si pusťte celý díl série Po sametu i rozhovory s historičkou Lenkou Krátkou a novinářkou Janou Klímovou!

V komunistickém Československu na rozdíl od Polska nebo Maďarska v hospodářství prakticky neexistovalo soukromé vlastnictví. Čeští politici se proto po revoluci rozhodli převést velkou část státního majetku do soukromých rukou a rozjet ekonomickou transformaci mimo jiné i formou kuponové privatizace. Do té se mohl zapojit každý občan. Od října 1991 si mohl koupit podíl v některém z 2000 vybraných podniků a stát se jeho akcionářem. Privatizace se uskutečnila ve dvou vlnách v letech 1992 a 1994. Během dvou let bylo nakonec zprivatizováno necelých 1200 podniků za 368 miliard korun a Československo se tak stalo první zemí na světě, kde se kuponová privatizace realizovala v takové míře. Díky masivní reklamě a důvěře lidí však většinu privatizovaných podniků ovládly investiční fondy a před soud se dostaly jen některé privatizační kauzy, jako například prodej OKD, Mostecké uhelné nebo Unipetrolu.