Kvér: S Abhinou Aher o indickém zákonu 377 „proti přírodě“
Sekce 377, to je momentálně největší strašák LGBT komunity v Indii. Jde o zákon platný 153 let, který výrazně omezoval vztahy a sexuální život nejen menšin, ale i heterosexuálních párů. Před čtyřmi lety byl pozastaven a v prosinci loňského roku znovu uveden v platnost. O kontroverzní legislativě, která se snaží vymýtit vše, co je „proti přírodě“, jsme se bavili s indickou hidžrou Abhinou Aher.
Abhino, můžeš nám prozradit současnou situaci kolem zákona 377 indického trestního práva?
Indie vždy byla liberální zemí, co se sexuality a genderových otázek týče. Indie je jediná země, kde byl stejnopohlavní sex znázorněn na zdech chrámů. Takže si dokážete představit, jak bylo v Indii svobodně nakládáno s otázkami sexuality před britskou invazí. Po ní mělo na naši zemi velký vliv křesťanství a dospělo to až k samotnému zákonu 377, který platil nejen v Indii, ale také v dalších zemích pod britskou nadvládou, jako byl Bangladéš, Nepál nebo Pákistán. Tento zákon zakázal vlastně jakýkoliv sexuální styk, který byl proti přírodě a nevedl k početí dítěte. Takže i heterosexuální pár, který by měl sex jenom pro potěšení, byl postavený mimo zákon. Dovolená nebyla společná masturbace, orální či anální sex.
Co to znamenalo pro homosexuály?
Znamenalo to, že především homosexuální nebo queer komunita se stala terčem násilí na základě zákona 377. Neexistují o tom ale žádné písemné důkazy. Velmi často docházelo k obtěžování, vydíraní nebo i násilí ze strany policie vůči homosexuálům, ale také vůči transgender komunitě. Transgender komunita je samozřejmě hodně viditelná, kvůli striktnímu genderovému rozdělení společnosti. V Indii transgender lidé nemají pracovní příležitosti, a proto pracují jako sexworkeři.
Před nedávnem se ale zdálo, že platnost zákona 377 je u konce...
Před čtyřmi lety, v červenci 2009 byl tento zákon napadnut organizací NAZ India u vrchního soudu v Dillí. Postavili se proti zákonu 377 a požadovali jeho změnu, protože přímo ovlivňuje osoby, kteří mají vztahy se stejným pohlavím. Pokud budou jejich životy stát mimo zákon, je tu za prvé větší riziko nákazy virem HIV a za druhé jde samozřejmě o celkové napadení jejich základních lidských práv. V roce 2009 rozhodl vrchní soud v Dillí, že ze zákona vyjme veškerou akci, kterou konají dva dospělí lidé po vzájemné dohodě na soukromých místech. V podstatě zákon znamenal ochranu dětí a žen, které jsou zneužívány, ale lidí, kteří chtějí žít život s partnerem stejného pohlaví, se žádné zákazy netýkaly. Byl to velmi progresivní a pozitivní krok, na jehož základě se k lepšímu začaly měnit i další věci. Do značné míry ustala šikana na ulicích i od samotné policie, hodně mladých lidí se vyoutovalo své rodině... Na legální úrovni se však okamžitě po tomto rozhodnutí zvedla vlna nevole, jak od vyšších politiků, tak od organizací pro ochranu dítěte apod. A tato početná skupina různých lidí podala odvolání k nejvyššímu soudu. Ten 11. prosince loňského roku rozhodl o tom, že sekce 377 zůstane taková, jaká byla před rozhodnutím vrchního soudu v r. 2009, protože LGBT komunita je v podstatě zanedbatelná v porovnání s právy dítěte, které má být zákonem chráněno především. Zároveň však vyslovil doporučení, že pokud chce tuto výjimku týkající se LGBT komunity znovu udělit vláda, tak na to má právo.
Takže je teď na parlamentu, aby rozhodl, co bude dál s tímto zákonem?
Ano. 9. prosince NAZ sepsali petici, kterou poslali vládě, také je tu jedna politická strana, která nás podporuje, nicméně tento proces bude pravděpodobně velmi těžký. Probíhá diskuse s našimi právníky, kteří jsou přesvědčeni o tom, že nejvyšší soud tuto pravomoc neměl ukládat vládě. Vláda by neměla rozhodovat o životech lidí, pokud jsme demokratická země. Navíc nikdo nemůže nazvat jakoukoliv komunitu zanedbatelnou. Tento zákon však postihuje i heterosexuální osoby, protože prakticky znamená, že pro muže je nelegální mít například orální sex se svou ženou, i když jsou spolu v domě a oba to chtějí, protože to není považováno za „normální“ způsob soulože, který by vedl k otěhotnění.
Už jsi o tom mluvila, ale zeptám se znovu. Byl tento zákon uplatňován ve smyslu, že by na jeho základě byli např. lidé zavíráni do vězení?
Velmi málo lidí bylo na základě tohoto zákona uvězněno. Moc lidí ve vězení zatím není, možná deset nebo patnáct. Nicméně většina případů nějak spojených s tímto zákonem se řeší mimo soud, mimo policejní stanice. Pokud jste homosexuál a nechcete, aby se o vás dozvěděla rodina nebo přátelé, nemáte jinou možnost než vše řešit bez zápisu, z čehož plynou další problémy. Například transgender lidé nebo hidžry jsou velice často šikanováni společností a především muži, dochází i k brutálním útokům a zraněním, ale na policii se to neřeší, jelikož policista je běžně schopný vám říct, že si za to můžete sami.
Co proti tomuto zákonu děláte vy? Podnikáte nějaké speciální akce?
Od 11. prosince protestujeme prakticky po celé zemi, a to jak tradičním způsobem, tak i jinak. Organizujeme různé akce a mluvíme k lidem, aby si uvědomili, co vůbec sekce 377 znamená. Snažíme se co nejvíc setkávat – přijíždí za námi LGBT osobnosti z celé země, komunikujeme s právníky a snažíme se vymýšlet způsoby, jak situaci zlepšit a zase obrátit. Demonstrujeme na každém rohu, před důležitými budovami s nápisy jako „We are here, we are queer and we don’t have fear“. Sepisujeme také petice a píšeme dopisy vlivným lidem po celém světě, abychom je seznámili s problémem, na což někteří reagují pozitivně. Dokonce nás na veřejnosti podpořilo pár bollywoodských herců. Dohodli jsme se, že budeme protestovat každý jedenáctý den v měsíci na všech možných místech, dokud se situace nezlepší. Politici však také apelují na veřejnost a brání se tím, že jakékoliv sexuální odchylky jsou hříchem, snažíme se s nimi ovšem diskutovat.
Jaká je obecně situace pro LGBT komunitu v Indii? Myslíš, že je to nyní v něčem lepší?
Teď je situace samozřejmě o dost horší, ale předtím – po rozhodnutí soudu v Dillí – se věci uvolnily. Spousta lidí se vyoutovala rodičům, dost mužů se odmítlo ženit (což je v Indii velký požadavek společnosti) a obecně se situace uvolnila. Ale po rozhodnutí nejvyššího soudu v loňském roce se vše vrátilo zpět a LGBT lidé opět začali ustupovat do pozadí, což je pochopitelné – jeden den je vše v pořádku, a druhý den je vaše chování ilegální. Také jsou častější policejní kontroly, lidem, co jen stojí na ulicích a povídají si, dokonce často vyhrožují vězením, protože mají podezření, že se jedná o prostituci. LGBT lidé jsou obtěžováni a vydíráni tzv. goons – zjistí si například na sociálních sítích vaše číslo a volají vám, vyhrožují. Místa, která byla dříve k dispozici pro setkání LGBT komunity nebo HIV pozitivních, už k dispozici nejsou, několikrát se taková setkání musela i v průběhu rozpustit. Život LGBT komunity je zkrátka nyní v Indii velmi problematický.
Jaká je tvoje osobní zkušenost s tím být jiná?
Je to velmi těžké. Je mi 37 let, z toho téměř 30 let mě lidé za něco odsuzují. Pokaždé když jsem na veřejnosti, před rodinou, kolegy i kamarády, jsem nějak diskriminovaná kvůli tomu, jak se oblékám, jak mluvím, jak se chovám. Mám sice štěstí v tom, že mám dobrou práci, což u většiny hidžer bohužel neplatí, ale protože jsem taková a na veřejnosti jsem s tím otevřená, vystavuji se tím konstantně potenciálnímu násilí a obtěžování. Mojí matce trvalo deset let, než přijala fakt, že jsem hidžra, ale spolu s dcerami a jejich dcerami tvoří mou rodinu, ze které se snažím vytvořit fungující jednotku, nicméně je to těžké. Už po 17 let vlastně naše širší rodina nefunguje, protože mí vzdálenější příbuzní nechtějí akceptovat to, kým jsem.
Poslechněte si rozhovor s Abhinou Aher.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
