Lesák to musí mít u srdce, nikoliv někde jinde. Bývalý fořt Ješátko se bije za Šumavu přes 40 let

15. únor 2022

Zasahovat, nebo nezasahovat proti kůrovci? Otázka, která visela nad správou Národního parku Šumava velkou část jeho polistopadové existence. Čas běžel, aktivisté se přivazovali ke stromům, ředitelé parku se střídali rychleji než orkány, které zatím sfoukly, co brouk nahlodal, ale Šumava rostla dál. Pro někoho zbídačená, pro jiné plná vitality. Všechno to ze své hájenky už přes 40 let sleduje bývalý šumavský fořt Petr Ješátko, a tak o tom může vyprávět.

Ješátko se narodil krátce po druhé velké válce v Lužických horách do rodiny lesníka a jak sám říká, les a hory mu byly osudem. „Předtím to byly státní lesy a Vojenské lesy a statky. Bylo tu hraniční pásmo a lesy byly zachovalé. Proto mohl být v roce 1991 vyhlášen Národní park, jenže v nižších polohách převažovaly smrkové monokultury,“ začíná své vyprávění Ješátko, který naráží na sklářskou a hutní minulost horského lesa, během níž naši předkové pro vysokou výhřevnost zbavili Šumavu původního buku a jedle.

Petr Ješátko a Ajša na hájence

Podmínkou pro rozvoj parku proto bylo podle Ješátka doplnění jedle a buku tam, kde to má své přírodní opodstatnění. Zbytek horské smrčiny v nejvyšších polohách jihozápadních hor měl zůstat bez zásahu člověka a bezzásahovost se měla do roku 2030 rozšířit až na 50 % území parku.

„Smíšený horský les se smrkem, bukem a jedlí – takzvanou hercýnskou směs – je naší povinností na Šumavu vrátit,“ myslí si Ješátko a zlobí ho, že se to v současnosti neděje. S jedlí a bukem to totiž není tak snadné. Tam, kde se tyto dřeviny nevyskytují v hlavním porostu, se jen tak samy od sebe neobjeví. Je potřeba jim připravit mikroklima zástinem vyšších stromů, a kde jsou holiny, tam jedle a buk neporoste.

Hájenka na šumavském Špičáku

Podle Ješátka se odtěžením lýkožroutem napadených smrkových porostů v nižších polohách a ponecháním přirozené sukcesi les nesmísí, znovu bude dominovat smrk, který bude znovu náchylný ke kalamitám. Snahou o smíšený les s různým stupněm stáří se hraje o stabilitu celého ekosystému.

„Bříza a jeřáb jsou matky lesa.To je skutečnost, ale nejde to paušalizovat. Nejhorší je demagogie jakéhokoli druhu. Nemůžeme mít buď jen břízu, nebo jenom smrk, nebo jenom jedli. Jsou přírodní stanoviště a lesní typy a všechno někam patří,“ mluví o vysokých nárocích na vzdělání a zkušenost lesních inženýrů bývalý lesní inspektor Národního parku Šumava Petr Ješátko.

Jak má vypadat les na území Národního parku Šumava a jak se k němu dopracovat? Proč jsou důležité velké šelmy a jak zabránit lesní zvěři v ničení mladých porostů? A proč je třeba se učit od přírody? Poslechněte si celé Podhoubí ze šumavské hájovny.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.