Letní knižní tipy Radia Wave lákají na odporné muže, emancipované ženy i bolestivé rozchody

Novinářka Saša Uhlová doporučuje: Kristina Ohlssonová – Potopa (Kniha Zlín)

Když se chci v posledních letech uvolnit, tak čtu hlavně severské detektivky. Momentálně čekám na novou knihu od švédské autorky Kristiny Ohlssonové, která vyjde v létě. Vyšlo jí u nás už pět knih, pěkně v řadě Nechtění, Sedmikrásky, Andělé strážní, Davidovy hvězdy, Oběti ráje a teď vyjde šestá Potopa. Vychází 27. srpna, takže když pojedete na dovolenou třeba v půlce srpna, tak si těch pět předchozích knížek nakupte a stihnete je akorát do toho 27. srpna všechny přečíst.  

Shirley Collins – All in the Downs|foto: Strange Attractor Press

Hudební dramaturg Radia Wave Jiří Špičák doporučuje: Shirley Collins – All in the Downs (Strange Attractor)

Shirley Collins má za sebou hodně zvláštní životní příběh, protože asi ve 40 letech ji opustil manžel a ona ztratila schopnost zpívat a vystupovat na jevišti, takže se musela protloukat na různých prekarizovaných pozicích a živit své děti. Je to i příběh o tom, jak funguje folková hudba v návaznosti na krajinu. Co mi na knize přijde v době brexitu asi nejzajímavější, je, že Collins hodně mluví o tom, jak je možné milovat svou zemi, vztahovat se ke krajině, být vlastenec, a zároveň nebýt nacionalista nebo xenofob, což se v Británii momentálně hodně řeší. Shirley Collins o tom píše hodně živým jazykem, úsporným, ale zároveň poetickým a člověk má po přečtení chuť nejen poslouchat její písně, které jsou skutečně pokladnicí anglické lidové hudby, ale i se do té krajiny, o které zpívá, rozjet a pobývat v ní. To je můj tip na léto – číst Shirley Collins a odjet do anglických polí.

Spisovatel Josef Pánek doporučuje: George Orwell – Barmské dny (Argo)

Barmské dny jsou Orwellova první kniha. Je to beletrie, ale napsaná strohým, až reportážním stylem. Nebudu prozrazovat děj, ale prozradím, že je to kniha o lidských předsudcích, omezenosti a hlouposti bílé rasy a lidí z technicky vyspělé společnosti, a přestože byla napsaná před sto lety, má neuvěřitelnou platnost i v dnešní době, a vlastně především v dnešní době imigrantské krize a globálního stěhování. Měl by si ji přečíst každý, což samozřejmě znamená, že si ji nikdo nepřečte. Měli by se nad ní lidé zamyslet, což znamená, že se nad ní nikdo nezamyslí. Radši si koupíme kuchařku a budeme vařit.

Krátké rozhovory s odpornými muži – David Foster Wallace|foto: Barbora Linková,Rubato

Překladatelka Sára Vybíralová doporučuje: David Foster Wallace – Krátké rozhovory s odpornými muži (Rubato)

Jde o soubor próz, které se více či méně blíží povídkám a jsou formálně i obsahově hodně různorodé. Vzdáleně je spojuje téma mužů, mužskosti, genderu, vztahů mezi pohlavími, ale taky třeba traumat, psychických poruch, psychoterapie, psychofarmak. Je to trošku jako procházet nějakým šíleným domem, kde v každé místnosti čeká něco neuvěřitelně překvapivého a podivného. Je to kniha plná humoru, který ale není samoúčelný a nese spoustu obsahu. Je to taky kniha velmi extravagantní, vtipná, ale často taky velmi tísnivá a člověk se v ní může na spoustě míst najít.

Petr Borkovec – Herbář k čemusi horšímu |foto: Fra

Ilustrátorka Lucie Lučanská doporučuje: Amos Oz – Příběh o lásce a tmě (Paseka)

Paseka vypustila druhé vydání beznadějně vyprodaného Příběhu o lásce a tmě. Kulisami jsou moderní dějiny státu Izrael, hlavně zatuchlý Jeruzalém, asi tam, kde přestal vyprávět Leon v románu Exodus. Mimo jiné jde o zemřelou mámu a babičku Šlomit, která se musí vypořádávat s bacily, které číhají všude kolem. Je to dlouhé, to mám ráda, a obálku dělal Jindra Janíček, toho mám taky ráda. A dočetla jsem se, že vznikla i filmová verze v hlavní roli s Natalií Portman, která adaptaci zároveň sama režírovala. Intenzivně nabádám k přečtení.

Básnířka Marie Iljašenko doporučuje: Petr Borkovec – Herbář k čemusi horšímu (Fra)

Sbírka básní Herbář k čemusi horšímu je poslední knížkou Petra Borkovce. Některé básně už jeho fanoušci budou znát, protože vyšly třeba v A2 nebo zazněly během literárních čtení. Mně to při četbě vůbec nevadí, naopak se cítím jako někdo, kdo přišel na koncert oblíbené kapely. Užívám si toho, že spousta básní je hravá a poťouchlá, básník místo toho, aby řešil nějaké „důležité dospělé věci“, například pozoruje brouka nebo myš. A ta myš je fakt myš, ne metafora. Borkovec se nebere moc vážně a nemusí pak vážnost v textech shazovat křečovitou ironií. Básně jsou lehké, vznášejí se. Část knihy je věnovaná nejrůznějším rozchodům, tyhle texty jsou zase tak silné, až z nich místy běhá mráz po zádech.