„Mám pár kamarádů, kteří se museli odstěhovat, protože už si to tady nemohli dovolit,“ říká Pavel v hospodě U sv. Antoníčka. Obavy ze zvyšujících se nájmů zaznívají z Letné od lidí nejrůznějších vrstev. Všichni ale tvrdí, že Letnou za žádnou cenu nechtějí opustit. Udrží si svůj ráz, nebo se stane čtvrtí „lepších“ lidí? A jde o přirozený proces, který nejde příliš regulovat, jak si myslí třeba designér Martin Froněk z Olgoj Chorchoj?
„Já kdybych se musel stěhovat, tak se přestěhuju zase na Letnou, i když je to tady tak strašně drahý,“ tvrdí přesvědčivě výčepák od Antoníčka, klasické české pivnice ležící na rozhraní Letné a Bubnů. Postarší výčepní tady točí pivo už přes dvacet let. „Moc si změn nevšímám, ale je pravda, že sem chodí trochu jiný lidi.“ V sobotní večer sedí ve ztichlé hospodě asi pět návštěvníků, na zahrádce je přece jen o něco živěji, věkový průměr je ale určitě kolem padesátky. „Za chvíli tady všichni štamgasti vymřou,“ smějí se hosti.
„Letná už není, co dřív. Dřív to tady byla taková vesnice, všichni jsme se zdravili na ulici, a teď se z toho stává centrum. Nastěhovali se sem turisti a různý blbci,“ zvedá hlavu od knihy další štamgast. Na otázku, zda se s novousedlíky stýkají, odpovídá, že mladí lidé mají svoje moderní hospody a oni zas ty staré. „Ale když sem ti mladí přijdou, a nejsou to úplný blbci, tak se shodnem.“ A mladší generace sem opravdu chodí, jak potvrzuje i provozní. „Obecně se na Letnou natáhlo hodně hipsterů a mladejch, co maj ten svůj zvláštní styl. Akorát to nejsou nejlepší kunčofti, rozhodně nevypijou tolik jako starý štamgasti,“ zamýšlí se nad změnami poslední doby. „Dřív chodilo taky víc lidí z úřadů a větší party. Lidi asi víc spěchaj, v práci se nesmí pít. Už to není, co bejvalo.“
Jen o pár ulic dál se nachází bar Cobra, jeden z nejznámějších podniků nejen na Letné, ale možná v celé Praze. Luxusní podnik, který rádi navštěvují sběratelé lajků, vznikl na místě starého nonstopu, a ve zkratce tak ilustruje proměnu celé čtvrti. Tady v sobotu večer rozhodně prázdno není. Věkový průměr je o dost nižší a koeficient trendovosti o dost vyšší než u Antoníčka. „Tři čtvrtě lidí na Letný jsou sice pozéři, ale jinak tady maj lidi rádi špínu a to se mi líbí. Je tady taková svoboda duše,“ mudruje první oslovený host. Na dotaz, zda někdy byl i v jiných čtvrtích, aby viděl, jak vypadá špína, svůj koncept ochotně vysvětluje. „Jinde je to ale jenom špinavý, tady můžete mít na sobě hnusný hadry nebo ultrahipster hadry, můžete vypadat úplně blbě, a stejně vás budou mít lidi rádi.“
V symbiózu nejrůznějších vrstev věří i letenský starousedlík a zakladatel designérského a architektonického studia Olgoj Chorchoj Martin Froněk. „Praha 7 se samozřejmě mění a stejně jako do podobných čtvrtí na Západě se sem stahují bohatší lidé, je to přirozený proces,“ vypráví mi u Letenského zámečku. Letná díky své poloze a přítomnosti kulturních institucí a uměleckých škol bohatší lidi přitahuje. „Nemůžu říct, že mě to těší, ale je to realita a nemyslím, že by se to dalo nějak regulovat. Ale je to spíš pozvolný proces, nečekám žádný velký náraz.“ Podle Froňka se mnoho věcí v posledních letech zlepšilo – zmizely herny a objevila se spousta nových podniků. „Nemusí být všechno moderní a in, služby musí být vyvážené a pro všechny. Ideální stav je, když je vedle michelinské restaurace klasická hospoda s oroseným pivem za co nejnižší cenu. Tady se to snad tak nějak daří.“
„Žije se tady skvěle!“ tvrdí rozhodně Jindřich Kravařík. Centrum Prahy se pro většinu Čechů stalo synonymem turistického pekla, kterému se snaží za každou cenu vyhnout. Zbývající místní ale přes všechny problémy, které masový turismus přináší, svoji čtvrť brání. Jak se jim to se zvyšujícím počtem návštěvníků daří? A co by mohlo Malou Stranu zachránit před totálním vylidněním?
Problémy, které Froněk vidí ve veřejném prostoru, se podle něj týkají obecně celé Prahy. „Jde o maličkosti, které jsou ale strašně důležité. V první řadě by stačilo ulice pořádně uklízet. No, a pak takovéto, že sjednotíte městský mobiliář, že třeba všechny lavičky nebo koše jsou stejné.“ Městu prý chybí celková koncepce. „Jsme teď na Letenské pláni a ani 30 let po revoluci nikdo neví, co by se s tímhle prostorem vlastně mělo dělat, a tak je to se vším,“ zamýšlí se Froněk a radí, aby si Praha vzala příklad, jak zacházet s veřejným prostorem třeba z Barcelony nebo ze San Sebastianu.
Návštěvníci Cobry i Antoníčka jsou sice v mnohém odlišní, ale víc než lavičky je všechny přece jen zajímají zvyšující se ceny. „Je tu hrozně vysoký standard, předpokládá se, že máte hodně peněz, a někdy to začíná být neúnosný,“ svěřuje se student Umprumky v Cobře. „Už tu nenajdete kafe za 30 korun, proto radši chodím do Lucerny na výborný presso za 25, a hrozně mě štve, když musim někam sem na debilní filtr za 80.“ Podobné to je prý i s nájmy. „Já mam štěstí, ale hodně spolužáků si mi na zvyšující se nájmy stěžuje. Leze to nahoru třeba i kvůli Airbnb, ale zatím tu bydlí i rodiny a důchodci, tak to snad půjde.“
V to samé věří i u Antoníčka. Optimističtější je hlavně starší generace. Pamatují si Prahu před revolucí a město i Sedmička se podle nich změnily jednoznačně k lepšímu. „Lidi si ty nový podniky žádaj, tak je dobře, že tu jsou. Dřív tady nebylo nic,“ téměř se rozčiluje jeden ze štamgastů. „Je to jak s letenskejma muzeama, dřív jste stáli za šňůrou a nemohli si na nic šáhnout, dneska můžete všude. A tak je to i s celym městem.“ Pavel, jeden z mladých štamgastů, se ale budoucnosti přece jen obává. „Některý původní obyvatelé na to možná fakt nebudou mít. Ale je to tady skvělý. Bude to těžký, až se budu muset jednou přestěhovat.“
„Ty mladý pořád debatujou, malujou si a vypijou jedno pivo za dvě hodiny.“ Poslechněte si střetávání světů v reportáži z letenských hospod a parků.
Václav Žmolík, moderátor
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
