Lovecraftovské zpívánky: Jazzové balady zpívané zmutovaným rybím orchestrem uctívačů Cthulhu

13. červen 2018
Shoggoth podle Nottsua

Jaké koledy si o Vánocích broukají fanoušci Cthulhu? Jak zní jazz v podání rybího orchestru ze zlověstné přímořské vesničky Innsmouth? A o čem by byl muzikál Šumař na střeše, kdyby si ho vzal do parády soubor nihilistických obdivovatelů hororového klasika H. P. Lovecrafta? Na tyto otázky odpovídá hudební produkce nadšenecké skupiny The H. P. Lovecraft Historical Society (HPLHS).

Historická společnost H. P. Lovecrafta vznikla v americkém Coloradu jako fanouškovská aktivita dvou náruživých hráčů hry na hrdiny s lovecraftovskou tematikou The Call of Cthulhu. Dnes její vůdčí osobnosti Andrew Leman a Sean Branney šíří Lovecraftův odkaz v celé řadě médií. Jsou autory dvou uznávaných filmových adaptací Volání Cthulhu a Šepot v temnotách, natočených jako černobílé retro, pod hlavičkou Dark Adventure Radio Theater vydali celou řadu rozhlasových her přímo či nepřímo inspirovaných Lovecraftovými povídkami a bohatá je i jejich hudební produkce.

Hudební alba vydaná pod hlavičkou HPLHS většinou neobsahují původní skladby. Členové souboru nejčastěji přebásňují už existující klasické písně a popěvky. Nejrozsáhlejší a asi nejpopulárnější hudební projekt HPLHS je album vánočních koled Very Scary Solstice, na které navázala druhá kolekce An Even Scarier Solstice. Svátečně pohádkovou náladu amerických koled plných Santa Clausů beroucích útokem zasněžené komíny na saních tažených soby okořenili lovecraftovští fanoušci o vysloveně apokalyptické tóny. Název jedné z písní It’s the Most Horrible Time of the Year mluví sám za sebe, ovšem největší atmosféru zmaru a blížící se zkázy se tvůrcům podařilo vykouzlit v jejich verzi Tiché noci. V refrénu písně Silent Night, Blasphemous Night zpívají sbory rozvážným hlasem o monstrech povstávajících z hlubin R'lyehu a příchodu Cthulhu a vše zakončují refrénem „We are all going to die“.

Jejich variace na muzikál Šumař na střeše nazvaná Shoggoth on the Roof také přináší do příběhu chudého židovského mlékaře poněkud nečekané motivy oživování mrtvých, rybích mutací a obětování velkému Cthulhu. HPLHS k němu dokonce natočili dvacetiminutový mystifikační dokument, ve kterém se zřekli veškerých nároků na autorství muzikálu. Tvrdí v něm, že skutečnými autory jsou členové jistého divadelního souboru, který před plánovanou premiérou na konci sedmdesátých let zmizel, samozřejmě za záhadných okolností. Důvodem k celé mystifikaci byl strach z instituce mnohem děsivější, než je sbor fanatických uctívačů Cthulhu – z organizace spravující autorská práva k Šumaři na střeše. Jako autor celého libreta je proto dodnes uváděn „He Who (for legal reasons) Must Not Be Named“. Shoggoth na střeše se nicméně několikrát skutečně hrál jako divadlo, většinou na scifistických a hororových conech.

Další dva projekty HPLHS jsou inspirované Lovecraftovou povídkou Stín nad Innsmouthem, ve které mistr kosmické hrůzy vytvořil jedinečně vychýlený mikrosvět rybářské vesničky Innsmouth, obývané zmutovaným kultem podmořského boha Dagona. Album The Curious Sea Shanties of Innsmouth, Mass. vychází z tradičních námořnických odrhovaček. K nejzdařilejším počinům Lovecraftovy historické společnosti bezpochyby patří nahrávka Ogham Waite and the Amphibian Jazz Band: Live at the Gilman House. Jazzový zpěvák Ogham Waite, nejpíš příbuzný čarodějky Arsenath Waiteové z povídky Věc na prahu, přezpívává barové jazzové tradicionály hlasem připomínajícím Louise Armstronga proměného v rybí monstrum. Dekadentní atmosféra vlhkosti a rozkladu typická pro Lovecraftův text se tady promítá nejen do textů plných zatopených měst na dně oceánů a hrozivých vodních monster, ale i do zpěvákova projevu a nakonec i do líné barové atmosféry celého alba.

Jediný písňový projekt Lovecraftovy historické společnosti obsahující původní hudbu je rocková opera Dreams in the Witch House. Jejím autorem je spolupracovník souboru Mike Dalager, který vytvořil stylovou poctu osmdesátkovému heavy metalu s texty o démonickém sultánu Azatothovi a snovém bloudění v děsivém neeuklidovském časoprostoru.

Hudební projekty HPLHS vlastně spadají do fenoménu filk songs – písniček vytvořených fanoušky a zasvěcených jejich oblíbeným filmům nebo seriálům. Hudební alba od HPLHS jsou ale vždy nazpívaná a zahraná profesionálními zpěváky a hudebníky a vydávaná na profesionálních médiích. Členové HPLHS ovšem zároveň milují zastaralá média a tvrdí, že atmosféra éry dvacátých a třicátých let k lovecraftovskému duchu neodmyslitelně patří. Alba Sea Shanties a Live at the Gilman House si proto můžete vychutnat i na stylově vyvedených gramofonových deskách.

Více o rouhačských Vánocích, rybích jazzmanech a fanouškovské hudbě si poslechněte v nejnovějším díle Ektoplasmy.