Luis Vasquez: The Soft Moon není kapela, je to umělecká vize
Postpunková hvězda nové generace The Soft Moon získala nečekanou možnost předvést svou undergroundovou muziku tisícům fanoušků po Evropě jako předskokani Depeche Mode. Před pondělním vystoupením v pražské O2 Areně si o nečekané koncertní příležitosti, plánům do budoucna, ale i backgroundu tvorby dvojice povídal s předákem Luisem Vasquezem hudební redaktor Pavel Zelinka
Jaké to je hrát najednou ve velkých halách před Depeche Mode?Řeknu ti jednu zajímavou věc. Jasně, první koncert jsme byli šíleně nervózní. Během těch dalších už jsem přestal vnímat to šíleně velký pódium, obrovský dav v hledišti a celé koncerty odehrávám pouze soustředěn sám na sebe.
A jak se to vlastně přihodilo, že indie postpunková kapela se dostane na turné s touhle legendou?Víš, že doteď nevím? Slyšel jsem jen, že Martin Gore je naším fanouškem. Tak či onak, loni v březnu zazvonil telefon, na druhém konci někdo z managementu Depeche Mode s tím, jestli s nimi nechceme jet pár koncertů příští rok po Evropě.
Asi se budeš muset zeptat přímo Martina. Ten to možná taky neví. (smích)
Měli jste vlastně šanci se s Depeche Mode setkat?Ano. Po vídeňském koncertu management uspořádal menší afterparty kam přišel i Marin Gore a Peter Gordeno. Měli jsme konečně čas si trochu popovídat.
A jaká byla reakce fanoušků Depeche Mode, kteří většinou na předkapely nejsou moc zvědaví?Ve Vídni skvělá. Tak jsme cítili opravdu velmi pozitivní odezvu ze strany diváků. Zcela jiný příběh byla ale Bratislava, kde první řady opravdu silně podnapilých fanoušků na nás křičely, ať už jdeme pryč. Naštěstí se mě takové chování moc nedotýká, příjemné ale rozhodně není.
Před týdnem jsi vydal nový singl Feel. Mám pocit, jako by se sound The Soft Moon na novince výrazně prosvětlil a zpřehlednil. Byl to záměr?Ano. Měl jsem chuť přijít po hromadě distorzí s něčím čistým. Je to i z toho důvodu, že se chci v budoucnu více zaměřit na svůj hlas, na zpěv. To cítím aktuálně jako největší výzvu.
Singl sis vydal vlastním nákladem. Znamená to konec spolupráce s Captured Tracks?Ne. Je ovšem pravda, že smlouva, kterou jsem s labelem podepsal, vydáním desky Zeros vypršela. To ale neznamená, že příští deska u nich znovu nevyjde. Já se teď jen soustředím na dokončení alba a teprve až bude hotové, začnu přemýšlet, s kým budu jednat o jejím vydání.
A kdy plánuješ nové album vydat?Obyčejně vydávám své releasy na podzim, ale díky turné s Depeche Mode se veškeré práce na měsíc zastavily. Předpokládám tedy, že třetí desku nakonec vydám začátkem roku 2015.
V jednom rozhovoru jsi prohlásil, že jsi v jádru optimista, ale co se týče budoucnosti lidstva, nevidíš ji příliš růžově. Promítají se opakující se noční můry o konci světa i do hudby The Soft Moon?Na tyto opakující se sny nehledám odpovědi. Proč se ke mně pořád vrací? Jediné, co mi přijde rozumné je, že je akceptuji a vytvářím k nim soundtrack skrze hudbu The Soft Moon.
O The Soft Moon vždy mluvíš jako o projektu, a ne jako o kapele. Proč?Je to proto, že aktivitu The Soft Moon cítím jako uměleckou aktivitu. Vizi, která překračuje zaměření čistě na hudební stránku věci. Kdyby The Soft Moon začali jako kapela tří kamarádů ve zkušebně nebo garáži, bylo by to jiné. Protože se ale jedná čistě o sólové snažení, o mé podivné umělecké vize, mluvím o nich jako o projektu.
V dalším rozhovoru jsem se dočetl, že jsi založil The Soft Moon z terapeutistických pohnutek. Jaké jsou důvody fungování projektu po dvou deskách a stovkách koncertů?Hudba by měla zůstat částečně vlastní terapií. A tak je to i u The Soft Moon. I když musím přiznat, že při tvorbě Zeros jsem se dostával do podivných stavů. Na začátku kariéry mě tvorba léčila, v současné době tvorbou spíše zachycuji chaos, kterým jsem naplněn a který mě dennodenně obklopuje.
Čtěte také: The Soft Moon v postpunkovém sklepě
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
